Olga Špátová: Plytký? Vím, že ten film je dobrý

18. září 2012

„Reflektovat názorový stav společnosti a jeho proměnu v čase,“ je podle anotace hlavní úkol nového dokumentu Olgy Špátové Největší přání, kterým navazuje na dvojici dokumentárních filmů svého otce Jana Špáty z let 1964 a 1989.

Plytký, asi nejhorší český dokument za poslední dobu? Nebo upřímný, propracovaný a hluboký vhled do života a životních představ současné mladé generace, natočený s řadou moudrých lidí? Poslechněte si kriticky laděný rozhovor s režisérkou – o filmu jako o anketě, o absenci autorského názoru, resp. hierarchii přání/promluv jednotlivých respondentů ve filmu, o stylové koherentnosti, resp.tom, proč se Největší přání v pasážích s Anetou Langerovou proměňuje ve videoklip, zatímco např. pasáže z romské osady mají radikálně odlišný styl. A taky o tom jestli je názor, že jsme obklopeni negativními věcmi, a tak má největší smysl jednoduché přitakání pozitivním věcem a naději, banální, nebo ne.

„Vím proč jsem ten film natočila a vím, že je dobrý,“ říká režisérka, která podotýká že je ideální historický moment k takové bilanci, protože se zaměřila na první „plně polistopadovou” generaci, která nezažila komunistickou totalitu.

Olga Špátová (1984) je česká dokumentaristka, dcera režiséra Jana Špáty a Olgy Sommerové. Natočila dokument o písničkářce Radůze Půjdu, kam chci, o inscenaci Dobře placená procházka. V roce 2009 uvedla v televizi dokument o Karlu Gottovi Fenomén Gott a v dubnu 2010 měl na Febiofestu světovou premiéru její film Oko nad Prahou o stavbě nové Národní knihovny od Jana Kaplického. Od roku 2009 připravovala Největší přání. Udělat si názor sami můžete v kinech od 20. září 2012.

autor: Pavel Sladký
Spustit audio