Po sorele brusel, kov, sklo a beton. Vyšla kniha o architektuře 60. let na Ostravsku

28. duben 2015

„Z opravdu jedinečných staveb z prostředí Ostravska, které by si bývaly zasloužily zachovat, bych zmínil autobusové nádraží v Havířově. Bohužel bylo v loňském roce zbořeno. Byl to původně prosklený, později obezděný pavilónek, jehož ústředním prostorem byla čekárna pro cestující. Loni bylo tohle autobusové nádraží zbouráno a nahradila ho nová budova, kterou bych já osobně označil za paskvil,“ říká historik architektury Martin Strakoš.

Pod hlavičkou Národního památkového ústavu nedávno Martinu Strakošovi vyšla kniha Po sorele brusel, kov, sklo, struktury a beton s podtitulem Kapitoly o architektuře a výtvarném umění 50. a 60. let 20. století od Bruselu po Ostravu. V úvodu knížky se její autor zamýšlí nad tím, kam se dneska poděla architektonická kritéria a kde je zájem měst o promyšlenou koncepci.

O několik řádků níž Martin Strakoš konstatuje, že podle jeho názoru to vypadá, jako by se dnes architektura a urbanismus stávaly pouhým průmětem zájmů konzumní společnosti a stejně jako spotřební zboží byly směňovány podle nálady, pomíjivé módy nebo zájmů určitých vrstev společnosti.

03372192.jpeg

Podle Martina Strakoše bychom si architektury 60. let 20. století měli víc vážit a jejím projevům by se mělo dostat intenzivnější ochrany. Situace se prý ale v posledních letech mění k lepšímu, protože mladší generace má o stavby a výtvarné realizace ve veřejném prostoru z této doby větší zájem.

„Každá mladá generace si najde něco svého. Když si vzpomenu na sebe, tak já jsem v 80. letech obdivoval v Ostravě secesi. Ta byla tehdy v zuboženém stavu a mně připadalo zajímavé, že něco, co je tak esteticky vytříbené, je barbarsky ničeno. A myslím, že v podobném vztahu může být dnešní mladá generace k výrazivu 60. let,“ dodává Martin Strakoš.

Spustit audio