Podzimní knižní tipy přináší dekadenci a zánik. Urbex, Houellebecq a Milénium

David Lagercrantz – Dívka v pavoučí síti

Klíčové slovo „dívka“ v názvu a modří už vědí. Kultovní detektivní trilogie Stiega Larssona, která před deseti lety započala dosud nekončící boom severských literárních krimi, dostala čtvrté pokračování (a možná jich bude ještě víc). Jeho autorem už není Stieg Larsson, ale další švédský spisovatel David Lagercrantz, který má na kontě třeba životopis Já jsem Zlatan Ibrahimovič. Jestli jste teď dostali strach, že reinkarnaci podivné hackerky Lisbeth Salanderové a investigativního novináře Mikaela Blomkvista dostal na starosti bezpáteřní fotbalový ghostwriter, bojíte se prý zbytečně. Až na drobné výjimky se recenzenti i čtenáři shodují, že pokračování se povedlo a počáteční skepticismus se v návalu napětí nakonec vytratil. Zápletku prozrazovat nebudeme, rozhodně se na stránky nezatoulá žádný fotbalista.

Michel Houellebecq – Podvolení

To nejzajímavější ze světového literárního mainstreamu nejvyšší kvality nabízí už tradičně nakladatelství Odeon, které vytváří konkurenci vlastně jen sobě samému. Na podzim vás čeká nový Murakami nebo Palahniuk, ale protože u jednoho mám pocit literární inflace a druhý se prý nepovedl, prostor dostane třetí hvězda světové literatury, Michel Houellebecq. Jeho novinka Podvolení vyšla ve chvíli, kdy Francie žila teroristickým útokem na redakci časopisu Charlie Hebdo, což vyvolalo efekt virální reklamy, která i v autorovi samém budila rozpaky. Houellebecqův nový román pojednává o Francii v roce 2022, kdy prezidentské volby vyhraje muslimský kandidát Mohammed Ben Abbes nad extrémně pravicovou Marine Le Penovou. Ženy oblékají hidžáby, muži se ochotně vrhají do polygamních svazků, včetně hlavního hrdiny, skeptického oportunisty Francoise. Houellebecqovo Podvolení ale zdaleka není hysterické malování teroristů na zeď, ani výsměch naivním pseudoliberálům, je to ironická sonda do duše moderních lidí poháněných ambicemi. Podle reakcí tisku to vypadá, že Houellebecq ani tentokrát nesklouzl k laciné kontroverzi, jak se o něm zlí jazykové pokouší tvrdit s každou novou knihou.

Miloš Urban – Urbo Kune

O projektu Urbo Kune se nadšeně šuškalo už před rokem a není se čemu divit, jde totiž o dost unikátní nápad. Urbo Kune má být virtuální sci-fi město, které za svými hradbami schovává film, výtvarné umění, hudbu i literaturu. A právě ve čtvrté kategorii, jak jste jistě uhádli, přichází na řadu Miloš Urban. Ten do města, jehož návrhy pochází z dílny architektů vedených Petrem Hájkem, zasadil děj svého nejnovějšího románu. Zápletka o knihovníkovi bloudícím městem toho zatím moc neprozrazuje, ale Urban, který provází po tajuplných zákoutích utopického světa, to je celkem sázka na jistotu, ne?

DiverZant a Katka Havlíková – Urbex

Zůstaneme v tajuplných městských zákoutích. Fenomén Urban Exploration bude mít svou knižní podobu, chystá ji nakladatelství Paseka v čele s autorem oblíbeného webu Urbex DiverZantem a redaktorkou a žurnalistkou Katkou Havlíkovou. Návod na vycházky polorozpadlými tajnými základnami, protiatomovými bunkry a troskami továren na bůhvíco se bude hodit na ponuré listopadové soboty. Jen doufáme, že fotografickou publikaci redaktoři zbaví levných fotoshopových filtrů, které si autoři webu Urbex bůhvíproč tak oblíbili. I kdyby ne, připravte se na příjemnou městskou dekadenci.

Egon Bondy – Básnické spisy 2, J. H. Krchovský – Já už chci domů

Dva kultovní básníci, jeden učitel, druhý žák. Undergroundový světec a především výborný básník Egon Bondy se vrátí v druhém díle kritického vydání spisů, které pečlivě studuje přední český editor a literární historik Milan Machovec. K Bondymu se na podzim připojuje i jeden z jeho nejučenlivějších žáků, J. H. Krchovský. Jeho nová sbírka Já už chci domů pokračuje v tolik oblíbené makabrózní poetice zašněrované v rýmech, akorát místo tolik oblíbeného „uprdnutí do soulože“, verše, který si zapamatovali i zanícení nečtenáři, teď Krchovský lamentuje kvůli samotě. Bude to pěkné.

Co vám možná uniklo:

Anna Bolavá – Do tmy

Psychologický thriller z prostředí malé české vesničky, kde hlavní postava tráví čas sbíráním léčivých bylin – že to nezní moc lákavě? Přitom jde o jednu z nejlepších knih, která u nás letos vyšla, a ještě o ní určitě uslyšíme. Co všechno potkalo samotářku Annu a co má tak trochu na svědomí? To se čtenář dozvídá jen mezi řádky, když má nespolehlivá vypravěčka slabou chvilku. Do tmy je napínavá, tíživá knížka, která kolem sebe v posledních letních dnech šíří hnilobný puch bolševníků.

Edward St Aubyn – Marně hledám slov

Literární ceny jsou nesmírně důležité. A někdy také dost směšné. Přesně na to se snaží upozornit britský spisovatel Edward St Aubyn se svým satirickým políčkem Marně hledám slov. Literární cenu v jeho knížce založí obrovský potravinový koncern, který se snaží vylepšit si reputaci po drastických chemických pokusech v Indii. Nominováni jsou: historický román o Turingovi, který prolomil kód enigma (to už tu dlouho nebylo), skotská drsňárna „na co čumíš, vole“ (aka plagiát Irvina Welshe), indická kuchařka, kterou porotci omylem považují za postmoderní vyprávění zasazené mezi recepty curry. Spisovatelé jsou povětšinou komičtí narcisové a někteří z nich ke psaní používají software Ghost Gold Plus, který vám vymyslí ty nejlepší, nejneočekávanější přívlastky. Marně hledám slov přečtete za jedno odpoledne a budete se chechtat, i když si nepamatujete ani jednoho z vítězů Man Booker Prize nebo Magnesie Litery. Jestli vám někdy literatura přijde směšná, Aubynovu knížku musíte mít.