Poezie jako zbraň i štít. Uleví básně od uprchlické krize?

„Plaveš do Evropy za lepším žitím s gumovým projektilem místo srdce / tak chutná svoboda když se to trochu zvrtne,“ recituje svůj text básnířka Potmě. Její verše patří mezi ty nejúdernější v článku pojmenovaném Až dneska večer usneš, oplotím tě drátem, opět podle textu výše jmenované básnířky. V něm Potmě vymýšlí bluesovou pomstu Čechům odjíždějícím na dovolenou do Chorvatska.

Čtěte také

Vztek a frustrace ohledně aktuální krize jsou cítit ve většině básní a autoři nesahají daleko pro vulgarismy, najdete tu ale i umírněnější texty. Úvodní skladba Mirky Ábelové se vyrovnává s přímou zkušeností s uprchlíky a převrácenou perspektivou hodnot. Tomáš Čada zase relativizuje sílu slov v textu Rizika básně: „Vždyť já o nich tak uvažuji / A proč když jsou jen shluk písmen / Musí se všichni tak neskutečně mačkat.“

Uprchlík je člověk, který utíká ze své země, protože má strach z pronásledování nebo se cítí ohrožen na životě|foto: ČTK/AP

Právě v souvislosti s Čadovým textem se člověk může pozastavit nad otázkou, jaký smysl má psát básně o uprchlících. „Je to jako u všech angažovaných akcí. Ten smysl je v tom časovém, to znamená, že jde o to, v nějaké chvíli se vyjádřit. Smysl takového gesta je ukázat, že literáti nejsou vůči té skutečnosti lhostejní,“ uvažuje Adam Borzič a poukazuje na to, že podobné literární odpovědi na světové události iniciovaly i oficiální platformy, jako je třeba English Pen Club, který vyhlásil soutěž o básně pro před třemi lety zatčené Pussy Riot. Karel Škrabal z Nedělní chvilky poezie dodává, že už dříve vybízel básníky, aby se vyjádřili k anexi Krymu, a připomíná, že angažované básnění není žádnou novinkou: „Poezie vždycky reagovala na to, co se ve společnosti děje. Když si vzpomenu na básně Egona Bondyho z 50. let, tak ty jsou plné vtipu a ironie vůči tehdejšímu pobláznění ze Stalina a podobně. Takže si myslím, že to není nic vzácného, že básníci reagují na aktuální dění. To, že se tím vystavují jistému nebezpečí, že budou nařčeni z nějaké prvoplánovitosti, že bývá zpochybňována kvalita takových veršů, to k tomu riziku patří.“

Jan Těsnohlídek, jeden z nejznámějších laureátů Ceny Jiřího Ortena, před lety prohlásil, že báseň je ideální textový formát pro dnešní dobu – hlavně pro svou kompaktnost. I v tom lze vidět další smysl projektů, jako je uprchlická krize v poezii. „Pro mě třeba není úplně cesta psát články, prostě se neumím nebo nechci vyjadřovat dlouhým textem, protože vůbec nevěřím, že lidi mají čas to číst,“ přiznává Potmě. „Většinou to funguje tak, že se ráno vzbudím, kouknu se na zeď Facebooku, vidím tam spoustu štvavých článků, a dost mě to nakrkne. Přirozeně na to reaguju tím, že něco napíšu, tím to jako zpracuju a můžu začít svůj den. Jo, uklidňuje mě to.“

Jan Těsnohlídek ml. přebírá Cenu Jiřího Ortena

Ať už vás frustruje uprchlická krize, nebo cokoli jiného, zkuste se uklidnit básní.