Populismus už není zavrženíhodná kategorie, říkají Bartlová a Novotný o Aj Wej-wejovi

17. březen 2017

Aj Wej-wej se po roce vrací do Prahy. Národní galerie v Praze loni představila slavnou instalaci Zvěrokruh a nyní můžete ve Veletržním paláci navštívit výstavu Zákon cesty. Čínský umělec, který byl sám v minulosti uprchlíkem, se ve svém díle z posledních let zaměřuje na obhajobu práv lidí na útěku z rodné země. Historička umění Milena Bartlová a ředitel pražského Centra pro současné umění Futura Michal Novotný mluvili o Aj Wej-wejovi s uznáním, ale též kriticky.

Milena Bartlová považuje z několika důvodů za důležité, že se Národní galerie do projektu pustila: „Stále u nás v jisté míře přetrvává přesvědčení – co je politické, není umění. Jedná se samozřejmě o přežitek.“ Profesorka VŠUP pokračuje: „Aj Wej-wej přináší do našeho uzavřeného prostředí bez koloniální tradice či kontaktu s mořem radikální nutnost vyrovnávat se s tím, že svět ani umění už nejsou europocentrické. Jeho tvorba je totiž výrazně čínská.“ Tato tradice s sebou nese jiný typ vztahu mezi jednotlivcem a kolektivem. Tu bychom měli podle Mileny Bartlové umět přijmout.

„Aj Wej-wej se zpočátku vyjadřoval ke koloniální minulosti i kulturní kolonizaci světa, která probíhala v posledních sedmdesáti letech,“ přibližuje fáze jeho tvorby Michal Novotný. „Jeho současné dílo je explicitně politické, zároveň ale neztrácí na poetičnosti. Gesta jsou vždy vypracovaná tak, aby ve své jednoduchosti byla nějakým způsobem zároveň kontroverzní i komplexní.“

Aby umělec mohl působit globálně, musí své sdělení velmi zjednodušit, shodují se oba teoretici. Milena Bartlová dokonce hovoří o kategorii populismu. „Ta dnes již není kategorií zavrženíhodnou. Pokud nedokážeme přijatelně vysvětlit své politické názory maximálnímu množství lidí, nemáme šanci uspět,“ upřesňuje. „Z tohoto hlediska je jistá míra zjednodušení nutná, i za cenu opuštění sofistikovaných rovin díla.“ Aj Wej-wej je staromódně modernistický, protože opravdu má ambice měnit společnost a mluvit k co největšímu publiku. Je to ale možné?

Historička umění Milena Bartlová a ředitel pražského Centra pro současné umění Futura Michal Novotný

„Umění má moc narušovat rigidní vzorce, podle kterých vnímáme svět,“ říká Michal Novotný. A pokračuje: „Aj Wej-wej provokuje tím, že jisté vzorce reprodukuje. Umění samo o sobě ovšem nic vyřešit nemůže a ani by řešit nemělo.“ Aj Wej-wejovo dílo se podle Bartlové příliš jednostranně věnuje jedné části dnešní velké krize, tedy krizi humánní. Přinejmenším stejně důležitá je ovšem krize, která má nadlidské měřítko. Ta environmentální. „Z tohoto pohledu je Aj Wej-wej úplně mimo. Létá po světě v letadle a tvoří instalace z nafukovacího platu, který bude ležet na skládkách další tisíce let,“ dodává.

Aj Wej-wej v Praze, název instalace Zákon cesty
autor: Matěj Samec
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.