Příliš pozdě zemřít mladý: Ivo Pospíšil vzpomíná na hudební spiklenectví za časů samizdatu

22. červen 2015

Kdysi snil o koncertech The Rolling Stones při poslechu Svobodné Evropy v garáži a o pár let později trápil hospodské štamgasty v rodné vesnici undergroundovou kakofonií Plastiků. Byl u vzniku experimentální skupiny DG 307 i Garáže, viděl v Londýně rodící se subkulturu Teddy Boys a jezdíval turné po Americe. Před revolucí hrával na podporu studentů rokenrol v aulách vysokých škol, v divokých 90. letech zakládal v Praze klub Radost, který vychoval první českou generaci DJs a navštívili ho manažer Sex Pistols Malcolm McLaren i bývalý prezident Václav Havel. O patro výš pak prodával první hiphopové desky. Hudební nadšenec Ivo Pospíšil toho zažil hodně a byla by opravdová škoda, kdyby se o to všechno nepodělil v knize Příliš pozdě zemřít mladý. Je to totiž jedinečný dokument doby.

„Na jednu malou disketu se vejde celá kniha, stiskem klávesy se dá otevřít a stiskem jiné klávesy během okamžiku zkopírovat. Pamatuji si, s jakým nadšením jsme v tom viděli budoucnost samizdatu a jak jsme vůbec netušili, že tím vlastně samizdatu zvoní umíráček,“ vzpomíná v knize Pospíšil na měsíce těsně před sametovou revolucí. Byl zvyklý číst strojopisy undergroundových sborníků, za které vás mohli zavřít. Tehdy ale nebylo samozřejmostí téměř nic – ať to bylo vydávání knih, časopisů, nebo taky nahrávek. Nad tím vším visel strašák kriminálu.

Státem kontrolovaná nahrávací studia vydavatelství Panteon, Supraphon nebo rozhlasu vlasaté hudebníky ke své technice nepustila, a tak si museli poradit sami. „S wartburgem plným nástrojů a od Plastiků vypůjčené aparatury jsme čekali v temném koutě u Strahovského kláštera, než si pro nás přišla spojka a odvedla nás na místo. Vojenská konspirace,“ popisuje v knize noční natáčení jedné z prvních nahrávek Garáže ve studiu Armádního uměleckého souboru. Byly to o poznání jiné podmínky, než když pracovali na porevolučním albu Garáže. Netrvalo dlouho a Pospíšil znovu stanul před „tribunálem“ – kvůli lásce k pro intelektuály nepřijatelnému rokenrolu ho vyloučili z undergroundu i z Jazzové sekce a nakonec musel odejít i z Garáže. Byl ale vždycky spíš solitér, manažer a organizátor. Když to v kapele začalo skřípat, nechal si na patentovém úřadě přihlásit Garáž jako hudební skupinu. A nebojí se to v knize přiznat.

03414313.jpeg

Publikace, kterou Pospíšilovi pomáhal psát bývalý spoluhráč a publicista Vladimír Jurásek, je skromným a osobním vyprávěním o velkých věcech. Malou výtkou může být, že některé historky zůstávají nedořečené – třeba se nedozvíme, jak mohl slyšet desku Dark Side of the Moon od Pink Floyd rok před vydáním. Text doplňují bohaté dobové snímky od fotografů, jako jsou Bohdan Holomíček nebo Karel Cudlín, ale i svědků, kteří byli zkrátka ve správný čas na správném místě. Pospíšil zbytečně nesklouzává do otravného potvrzování si vlastní důležitosti, bez zmatečných odboček popisuje, co se kolem něj dělo. A kniha Příliš pozdě zemřít mladý tak funguje tam, kde roztahaný dokumentární cyklus Fenomén underground selhává.

Příliš pozdě zemřít mladý
Ivo Pospíšil, Vladimír Jurásek
BiggBoss, 2015
Grafická úprava: Petr Bosák a Robert Jansa (2015 Designers)

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.