Psí dny Johna Wicka

Býval skvělým nájemným vrahem. To ale bylo předtím, než se stal skvělým manželem. Jenže smrt ho připravila o ženu jeho života a ruská mafie o štěně, které od ní dostal jako poslední dar. Je na čase, aby John Wick oprášil staré řemeslo a nadělal ze svých trapitelů krvavý boršč.

Troufám si tvrdit, že od slavného zaneřáděného tepichu Duda Lebowského nebyl k vidění absurdnější motiv ke křižáckému tažení. Obzvlášť s přihlédnutím k faktu, že John Wick není vykutálenou akční komedií. O nadsázce sice tenhle podmračený asasín slyšel, ale výchozí situace – tedy pomsta a její exekuce – jsou ve filmu pojednány se smrtelně smrtelnou vážností.

John Wick je produktem čisté vášně. Pod jeho režií jsou podepsaní David Leitch a Chad Stahelski, které znají především milovníci kaskadérského řemesla. Chad platí v oboru za experta a ve své bohaté kariéře proslul třeba tím, že zaskakoval za Keanu Reevese. Svým způsobem za něj zaskakuje znovu. Od dob Matrixu je totiž kariéra exotického hezouna roubená dramaturgickými přehmaty a filmy, jejichž smysl nechápe nejspíš ani Keanu sám. Hvězda první kategorie se tak smrskla v lehce obskurní existenci, která nekoncepčně střídá žánry a všude působí stejně nevýrazně a ztraceně. Wick je přesně tím přímočarým krokem, který potřebuje.

Z filmu John Wick |foto: Bontonfilm

Reeves se v něm vrací k jedné z mála světlejších chvil, kterou prožil v posledních deseti letech – John Wick je podobným typem nepřístupné a životem zkoušené postavy jako rakovinou prolezlý lovec démonů John Constantine; drsná, uzavřená a nekompromisní postava, které se tónem podřizuje celý film. Zabiják s neměnným výrazem prochází vyprávěním se sveřepostí buldozeru. Po úsporně odvyprávěné expozici se zhrzený manžel a začínající kynolog nasouká do obleku, vezme do ruky pistoli a začne nadělovat brutální headshoty ruské mafii a jejím spřízněncům.

Akce je provedená s lehkostí a suverenitou, jakou by člověk od odborníků očekával. Plynulé choreografie užívající systém Gun Kata (zjednodušeně, kombinace bojového umění a střelby zblízka), přehledné, výtvarně pečlivě stylizované a v nejlepších chvílích výtečně zrytmizované s prostředím, film drží a umožňují Reevesovi dělat to, co umí nejlépe – tvářit se jako ztělesněný anděl pomsty. Béčkovost je tu předností, John Wick podřizuje logiku atrakcím a nemusí se bát explicitního násilí. Těží i z toho, že scénář pracuje s náznaky úsměvné, ale chytlavé komiksové mytologie. Především jakési tajné odbory nájemných zabijáků a celé organizované podsvětí jsou chytlavým motivem, který jde na ruku pulpové podstatě celého díla. To ale nestačí, dokonce ani v tak úsporné žánrové stavbě, jakou John Wick buduje.

Z filmu John Wick |foto: Bontonfilm

Scenárista Derek Kolstad sice solidně pospojoval akční scény a dodal jim lákavou omáčku, jenže jeho práce s postavami a dialogy jako by utrpěla jeden z mnoha čistých průstřelů mozku. Dvojrozměrnost až jednorozměrnost charakterů je celkem snesitelná, ale jejich rozhovory občas působí jako kolekce komiksových bublin vyřazených pro nesmyslnou nabubřelost. Prkennost, velkohubost a okázalá prázdnota nejsou ani přinejmenším zábavné. A nedomyšleností je i provedení padouchů, které strojovému a nekompromisnímu Wickovi staví do cesty rosolovitou ruskou zlatou mládež a uctivého, ironického, ale v boji nepříliš zběhlého bosse.

Jakkoli se člověk může kochat suverénním postupem vpřed, tak mstitelské pouti Johna Wicka chybí gradace. Nejslabší bojové aranže si film schovává na závěr a to hlavní – hutné zadostiučinění z pomsty – se nekoná. Potěšení z akční hříčky samozřejmě posiluje chabá konkurence. I tak je třeba uvažovat v přesných proporcích a ty neúprosně prozrazují, že proti akčnímu vrcholu sezony, kterým je indonéský Zátah 2, je John jenom taková neškodná psina.

Hodnocení: 60 %
John Wick
(Chad Stahelski, David Leitch, USA/Čína/Kanada, 2014, 101 minut)