Remix historie. Muž z vysokého zámku ukazuje povědomě možný svět

Kdyby Hitler vyhrál válku?

Muž z vysokého zámku, kultovní sci-fi román Philipa K. Dicka a jedno z definujících děl subžánru alternativní historie, má základ v jednoduché historické hypotéze: Hitlerovo Německo válku neprohrálo, s japonskými spojenci obsadilo Spojené státy a na začátku šesté dekády už více než 10 let nad touto zemí společně vládnou. Území státu je rozděleno na zóny, většina obyvatelstva se podrobila, židé byli nahnáni do koncentračních táborů, roztroušené skupinky odporu svádí v podstatě marný boj. Nebyl by to ovšem Dick, kdyby se v jeho díle neobjevily prvky přesahu, nepostižitelné rozumem a zkušeností. V Muži z vysokého zámku hraje výraznou roli stará čínská duchovní nauka I-ťing a především tajuplná kniha líčící sugestivně jinou verzi reality, ve které Německo válku prohrálo...

Ráz první sezóny seriálu určuje obraz podrobení se totalitě, každodenního života v prostředí brutálních omezení a všudypřítomného strachu. V mnohém tak tento seriál převrací zaběhlá schémata příběhů o vzdoru proti tyranii, protože stejně (a možná více) důležité jako hlavní postavy a jejich činy je tu líčení prostředí a společenských mechanismů.

ze seriálu Muž z vysokého zámku 2.png|foto: Amazon.com, Inc.

Celkem pochopitelně tvůrci seriálu z produkce Amazonu transcendentní linii předlohy potlačují ve prospěch realistické kvality audiovizuálního média. Jedná se totiž o adaptaci velmi volnou, což dle reakcí dost nelibě nesou skalní fanoušci amerického nonkonformního spisovatele. Děj útlé předlohy se rozprostraňuje, přibývají postavy, epizodní linie a akce. Nejde tu totiž ani tak o meditaci nad dialektikou dějin a solipsistním vězením osobní perspektivy jako v případě knihy. To, co sledujeme, je specifická verze eskapistického příběhu, kde cílem hlavních figur není jen uniknout z konkrétního uvěznění, ale osvobodit se ze žaláře dané historické situace a v důsledku (snad) i reality samotné.

Chyť mě, když to dokážeš

Juliana Crain, Frank Frink i Joe Blake se postupně a každý sám ocitají v situaci, ze které zdánlivě není úniku. S tím, jak se jim daří se vyvlíkat ze smrtelných nástrah, docházejí k poznání, že největším vězením jejich životů je politický režim, ve kterém žijí. Totalita, které jsou vydaní napospas, má přitom mnoho podob. Může být pokušením moci jako u diverzanta Joea Blakea, nutkáním nevyhnutelnosti, která svádí k odporu vůči všemu nechtěnou odbojářku Julianu Crain, či pouhým vegetativním minimem, se kterým si vystačí fádní Frank Frink.

Celá 1. sezóna seriálu je úmyslně vystavěná ploše, jednorozměrně. Všichni tři uprchlíci v jejím finále dospívají až na pomyslný konec jejich světa i svých možností. A tehdy poprvé se nám prostřednictvím postavy japonského ministra obchodu Tagomiho ukáže alternativní realita v plných barvách. Zahlédne ji ovšem muž, který se po celou dobu takřka nepohnul z místa a za pomocí I-ťing nahlížel věci příští.

ze seriálu Muž z vysokého zámku.png|foto: Amazon.com, Inc.

Děsivé povědomé

V knize až nadreálný obraz světa pod nadvládou Hitlera a jeho spojenců v seriálu přitom získává celkem nepříjemně konkrétní podobu. Prolínání nacistické übermensch halucinace s americkým průmyslovým snem se projevuje v každém detailu – v architektuře, společenském životě, jazyce atd. Je něco až mrazivě, vykloubeně povědomého na tom, když pozorujete obergruppenführera jménem John Smith – výjimečně nenavlečeného do uniformy SS –, jak zdraví souseda Hanka při přebírání novin, rozhazovaných poslíčkem na kole. Kulisu tomu všemu dělá poklidně blahobytná ulice typického amerického satelitního městečka s nezbytnými rozstřikovači vody na trávnících, jedoucími na plné obrátky.

Filmové okénko je portál do jiné reality

Naopak, zcela symbolicky zvolili scenáristé Muže z vysokého zámku za médium přesahu kinematograf. Ať už jde o pašované kotouče s černobílými záběry z jiné verze reality, nebo stylizované filmové obrazy vážící se na I-ťing a japonskou linii příběhu. Není to totiž kniha a arbitrární slovo, co nám tu poskytuje vhled do jiné verze reality. Přes okénko filmového pásu zcela konkrétně nakukují ústřední postavy do světa, jak jej známe my, a to ve vzácných momentech vytržení z neustálého pohybu.

Identita muže z vysokého zámku i účel vysoce třaskavého kinematografického materiálu nám v 1. sezóně seriálu zůstávají utajeny. Samotný film se tu však stává mnohem více fyzickou skutečností, zasahující konkrétně do materiálního světa, a s ním i vlastní akt sledování pohyblivých obrazů. Asi jako když prudce hořlavé nitrátové kopie v počátcích kinematografie v sobě nesly riziko ničivého požáru, který vás pohltí v kině. Nebo když v Cronenbergově Videodromu dochází k průniku tělesných orgánů a tehdy nejmodernějších audiovizuálních médií televize a VHS.

ze seriálu Muž z vysokého zámku |foto: Amazon.com, Inc.

Alternativní historie jako memento

Těsně před Vánoci uvolnil Amazon do internetové distribuce 2. sérii Muže z vysokého zámku. Je zjevné, že v jejím průběhu se dostane divákům odpovědí aspoň na některé otázky, jejichž zodpovězení bylo v 1. sérii až bolestivě oddalováno. Také se dá očekávat větší zapojení dickovského přesahu do jiné reality, naznačené na úplném konci úvodní sezóny. Eskapistický dějový vzorec a detailní líčení amerického života v totalitě přesto představují zřetelný koncept. Stěžují-li si někteří diváci na rozvleklost děje a zdánlivou bezcílnost předestřených epizod, ocitají se tak možná ve vleku vlastních očekávání a diváckých návyků. Akce tu totiž nestojí v popředí, respektive se prolíná s historickou kulisou.

Hypotetické přepisování dějin v subžánru alternativní historie dává tvůrcům prostor remixovat/brikolážovat známé prvky a uvádět je v nových, netušených, nechtěných souvislostech. Netvoří tak celé úžasné nové světy jako autoři klasické sci-fi, ale jen transformují ten náš, dobře známý. A tak nás nepřímo upozorňují na nesamozřejmost výdobytků a svobod, které si užíváme. Seriál Muž z vysokého zámku si zaslouží naši pozornost právě pro precizní výstavbu prostředí, které působí až nepříjemně povědomým dojmem.