Restaurátorské DIY: Škrábáním za obnovu reliéfu v metru

20. listopad 2014

Odpad, nánosy barvy, zničené materiály vlivem času i vandalismu. Socialistické objekty ve veřejném prostoru mnohdy vytvářeli uznávaní výtvarníci, i přesto mají pohnutou historii. Jaké to je, když se několik nadšenců rozhodne vrátit zašlý lesk reliéfu z 80. let?

„Do téhle výšky byl odpad. Z druhé strany to ještě někdo rozkopnul. Tady jsou z druhé strany zničené dlaždice. Když se podíváte zevnitř, tak tam je ještě jedna vyměněná, tam už někdo udělal luxfery. Provizorně, ale je to sklo aspoň,“ popisuje Petr Zeman jen některé ze šrámů, které skleněný reliéf ve vestibulu stanice metra Vltavská v průběhu historie utržil.

03254933.jpeg

„Vy jste říkal, že tohle je začišťovačka. Co byla ta hlavní úprava?“ ptám se Petra. „Hlavně z druhé strany, to bylo zastříkané. Tehdy za Pavla Béma byla akce, kdy stříkali graffiti. Bohužel se přestříkalo i tohle, to byla taková ta bomba, jestli si vzpomínáte. Potom byla druhá akce, to už je pan Kaláb, ten už udělal to, co tu je.“ Během přibližně sedmi akcí provozovatel facebookové skupiny Pražské vycházky Petr společně s dalšími nadšenci reliéf z roku 1983 vyčistili, oškrábali a vybrali nepořádek zevnitř. V pondělí jsem ho zastihla při závěrečné fázi čištění plastiky, jejíž momentální největší vadou na kráse jsou čtyři chybějící skleněné desky.

Reliéf dynamicky zachycující tok Vltavy vytvořil světově proslulý sochař Jan Fišar společně se sklářským výtvarníkem Václavem Zajícem. „Byla vypsaná soutěž, tenkrát když se realizovala výstavba metra. Což je ten známý zákon, že se musela čtyři procenta z investic dát do umění. V té době ji vyhráli poměrně mladí výtvarníci – Zajíc a Fišar. Co já vím, prý to dělali skoro na koleně. Pan Zajíc říkal, že se snažili reliéf následně opravit, každá ta dlaždice je odlévaná zvlášť na litinu. Takže některé dlaždice udělali víckrát a vyměnili je,“ popisuje snahy o opravu reliéfu Petr Zeman. Díky projektu Pavla Karouse Vetřelci a volavky se podařilo na často nechtěné socialistické dědictví ve veřejném prostoru upozornit. Možná i proto nad částí převzala záštitu Galerie hlavního města Prahy, o umělecká díla letos v létě intenzivněji projevil u příležitosti 40. výročí zahájení provozu metra zájem i Dopravní podnik, když 24 dříve anonymních objektů opatřil cedulkami s názvy a jmény autorů.

03254932.jpeg

„Vy máte k tomuhle dílu speciální vztah?“ ptám se Petra na motivaci k čištění reliéfu. „Hrozně rád si fotím věci, přes Pavla Karouse jsem se začal zajímat o sochy a objekty. Tenhle reliéf jsem si vyfotil a zjistil, že se loupe. Tak jsem zorganizoval tuhle akci,“ dodává povoláním školník Zeman. Podobně nadšeneckých skupin, které na vlastní pěst pečují o objekty ve veřejném prostoru, podle něj existuje určitě víc. S předem avizovanou ilegalitou takových akcí si hlavu příliš neláme. „Já se radši omlouvám, než žádám o povolení. Neděláme tu nic špatného, čistíme sklo,“ konstatuje stručně Zeman a zve na sobotní procházku s Pavlem Karousem: „Pavel pořádá pro GHMP Vetřelce a volavky naživo, takže chodíme v nedělním tempu po plastikách. Tentokrát to začíná tady ve dvě hodiny přímo u reliéfu.“ Takže pokud vás zajímají příběhy Vetřelců a volavek, můžete se v sobotu přidat.

Čtěte také

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.