Řídit vězení jako firmu. Orange Is the New Black pokračuje svou nejlepší sezonou

29. červen 2016

Orange Is the New Black se nikdy nepočítalo mezi nejlepší seriály současnosti. Čtyři série volně založené na autobiografii Piper Kerman, dívky z dobré rodiny, která se kvůli praní špinavých peněz pro svoji přítelkyni-dealerku dostala do vězení, patří navíc ke zdánlivě méně ambicióznímu žánru seriálové komedie. Přesto je OITNB přelomové – povedlo se mu nejenom změnit představy o tom, jak dnes může vypadat úspěšný televizní seriál, ale i povědomí o vězeňské každodennosti v zemi, kde žije přes 2 200 000 odsouzených.

Čtvrtá sezona se díky domýšlení důsledků korporátního správcovství věznic a variaci na reálné události ve společnosti, které vedly ke vzniku Black Lives Matter, může bez problémů řadit k tomu nejlepšímu, co bylo kdy na televizních obrazovkách vidět.

„Tak mi trochu pomoz, když máš teď funkci. Jen tak se můžou černoši někam posunout, podívej se na Obamu!“ snaží se motivačním tónem zmanipulovat kamarádku jedna z vězeňkyň. „Stal se prezidentem, abychom my všichni ostatní mohli být…“ – „... ve vězení,“ doplní ji suše druhá. Scenáristé Orange Is the New Black vždycky uměli pointovat jednotlivé příběhy s akcentem na dominantní povahové vlastnosti svých postav i míru předurčení jejich životních příběhů prostředím, ze kterého pochází. Každá epizoda zároveň odkrývá část formálních i neformálních vztahů, utvářejících systém původně státem provozované věznice v Litchfieldu, kterou ve třetí sezoně přebírá soukromá korporace.

Vzdělávání pro vyšší třídy

Piper Chapman, která je tu téměř jedinou zástupkyní privilegovaných vrstev, výrazně kontrastuje se zbytkem žen pocházejících z podivných bytů, kde se v kuchyni balí heroin, nebo ztrátových rodinných podniků, odkud je policie vyprovází kvůli falšování potravinových lístků či účtování se členy konkurenčního gangu. Jak píše Variety: co se týče vzdělávání privilegovaných o tom, jak to chodí ve čtvrtích, kde nikdy nebyli, neměl od dob legendárního The Wire takový dosah a účinek žádný jiný seriál.

03659844.png

Před třemi lety, kdy začal OITNB streamovat Netflix, vzbudil seriál zájem především díky svému hereckému obsazení. Pravidlo o jednom černochu v místnosti už sice dávno neplatí, v Hollywoodu dostávají role i jiní herci tmavé pleti než Morgan Freeman a k nejsledovanějším seriálům patří Empire, kde hrají téměř samí Afroameričané, Orange přesto zůstává jedinečný i v roce 2016. Nejenom díky tomu, že vedle černošek patří k jeho postavám také Hispánky, „white thrash“ bělošky, transgender vězeňkyně, mužná lesba, nebo dokonce staré ženy. Jde především o způsob, jakým rozdíly a vztahy mezi nimi tematizuje. Během čtyř sezon se seriál věnoval kromě institucionalizovaného rasismu a sexismu třeba i „neviditelnosti“ stáří, vyrůstání v chudobě, vyrovnávání se s pozicí oběti, pokrytectví dobrých rodin nebo soupeření o to, kdo je lepší rodič a čí děti kazí ty druhé.

Židovství podle Annie Hall

Seriál je známý i díky dialogům plným kulturních odkazů, které tu neslouží jako pomrkávačka na diváka, který toho hodně zná a svou láskou k popkultuře se rád dojímá (jako třeba u Gilmorových děvčat). Jejich časté používání nemá být vtipné samo o sobě, je tu prostředkem, jak charakterizovat postavy různých původů a vystihnout je skrze jejich vnímání konkrétních osobností nebo kulturních produktů. A tak Taystee tvrdí, že Obamových se běloši bojí a na pracovní pohovor se vyplatí spíš účes na „hodnou kamarádku hlavní bílé postavy“, Black Cindy poznamenává, že černoši mají dovolený rasismus, a aby byla věrohodná ve svém předstíraném židovství, snaží se své dětství převyprávět na základě znalostí z Annie Hallové.

Mezi davem nových vězeňkyň je tentokrát i televizní hvězda Judy King, kterou basa v Litchfieldu překvapivě nevyděsí. Její status jí totiž zajišťuje nečekaná privilegia i tady. „Já jsem vězeň, ty jsi bachař, ale jestli sis toho nevšiml, tak Judy ovládá nás oba,“ ozřejmuje situaci jednomu ze strážných Yoga Jones, kterou tentokrát vidíme téměř jen ve společnosti její nové, slavné spolubydlící. Příběhy z minulosti se tentokrát týkají hlavně Hispánek, které na snahu Piper stát se litchfieldským kmotrem zareagují založením skutečného gangu. Poněkud zjevná, ale vtipná metafora se vyklube z nepřátelství nově příchozí muslimky a Black Cindy, která koncem minulé sezony konvertovala k židovství (objevenému nejprve kvůli kvalitě vězeňského košer jídla).

03659845.png

Země věznic

Příznačný je fakt, že seriál s rasově nejpestřejším hereckým obsazením se odehrává ve vězení, kde jsou v realitě národností menšiny nadreprezentované podobně jako na place OITNB. „V roce 2010 skončila celá třetina Afroameričanů mezi dvaceti a třiceti devíti lety, kteří nedodělali střední školu, ve vězení. Bělochů, kteří odešli ze střední předčasně, se do basy dostalo jen 13 %,“ píše Ta-Nehisi Coates v rozsáhlém textu o afroamerické rodině ve věku vězeňství pro masy. I černošky mají dvakrát větší pravděpodobnost, že skončí ve vězení, než bělošky. Podle tři roky starých statistik amerických vládních agentur je 37 % vězňů afroamerického původu, 32 % jsou běloši, Hispánci tvoří 22 %. Nejvyšší procento uvězněných mají Afroameričané, Portoričané a původní obyvatelé USA.

Kromě horších výchozích podmínek amerických černochů či Hispánců tematizovaných seriálem přispívá k vyhrocené situaci i to, že vězeňství je v současných Spojených státech byznysem, na kterém závisí celé regiony. Například Reeves County v Texasu, které se po zbytečné smrti mexického imigranta ve věznici ve městě Pecos stalo předmětem oceněného textu Toma Barryho pro Boston Review, ve kterém popisuje závislost místních obyvatel na posílání mexických imigrantů za mříže.

Vězení je v Reeves County hlavním zdrojem příjmů, jeho zrušení by v oblasti, kde se dávno nic netěží ani nepěstuje, znamenalo pro většinu obyvatel existenciální hrozbu. Pokud by věznice přestala fungovat, ztratily by práci stovky místních, chudoba by stoupla o 31 %. Mexičané, kteří skrze oblast migrují hlouběji do vnitrozemí, jsou to jediné, co místní obyvatele drží na nohou. Díky kriminalizaci samotného překročení hranice mají soukromé firmy provozující věznice přísun chovanců zajištěný. Pro Mexičany, kteří do Texasu přijdou nelegálně, to může znamenat obzvlášť dlouhý výlet. Teprve poté, co si odsedí svůj trest, jsou přesměrováni do detenčních zařízení, odkud je potom deportují zpět do Mexika. V roce 2009 jich bylo kolem 290 000. „Ve Spojených státech žije méně než 5 % světové populace. Zároveň tu sedí v base celých 25 % vězněných lidí na celé planetě,“ poznamenává Ta-Nehisi Coates.

Vězení jako byznys

Orange Is the New Black se už od minulé sezony zabývá konkrétními důsledky korporátního spravování věznic. Litchfield je ve čtvrté sezoně nebezpečně přeplněný odsouzenými ženami, které na záchod čekají ve frontách a nedostává se jim základních věcí, jako jsou tampony. I z původně dobře míněné inovace šéfa věznice Caputa, který chce pro vězeňkyně zavést vzdělávací kurzy, se v podání firmy MCC, která Litchfield provozuje, stanou „kurzy praktických dovedností“. Znamená to, že si chovanky musí pod odborným vedením samy postavit novou budovu, a MCC tak ušetří na nákladech.

03659847.png

Chaos v přeplněné věznici, noví bachaři, kteří se k ženám chovají, jako by odsouzením pozbyly lidských práv, orientace MCC čistě na firemní zisk a nezájem o podmínky uvnitř areálu pak v závěru zatím nejzávažnější sezony vytváří prostředí, ve kterém se odehraje dokonale zrežírovaná tragická událost upomínající na americkou pouliční realitu. Otevřený závěr sezony je pak dokonalým a názorným zobrazením ringu postaveného skutečně silnými hráči pro ty slabší, kteří mají stejné zájmy, ale nakonec se v něm navzájem pobijí.

Divácký pocit, že ve vězení je legrace, který místy navozovala druhá a hlavně třetí sezona, závěr čtvrté prudce utnul. Nedá se zjednodušit do prostého „život ve vězení je tvrdý“. Nepříjemně publiku připomíná, že vězení je součást reality, na které se sami podílíme.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.