S Litchfieldem už nezamává ani vězeňská vzpoura. Pátá sezóna OITNB zatuhla v repetitivní sitcom

30. červen 2017

Snad ani u všeobecně zatracované třetí sezóny seriálu Orange Is the New Black jsem neměl tak silný pocit, že s vězeňkyněmi z ženského nápravného zařízení v Litchfieldu sedím u televize za trest. A to je tématem aktuální páté sezóny vězeňská vzpoura, kdy mají hrdinky konečně možnost zakusit alespoň na pár dní svobodu.

Orange Is the New Black je jednou z výstavních sérií společnosti Netflix. Od začátku je riskantním mixem dvou základních žánrových poloh. Na jedné straně připomíná konverzační komedie jako Master of None nebo Broad City, ve kterých zástupci různých znevýhodněných sociálních skupin současných Spojených států vtipně glosují, jak je většinová společnost staví do ponížené pozice nebo je rovnou ignoruje. Zároveň je to ale vážné vězeňské drama, kde se sociální nerovnosti často řeší pendrekem nebo pokoutně vyrobenou břitvou v ruce. Tohle spojení v různých sezónách i samotných epizodách funguje různě. Nejlépe asi ve čtvrté řadě, ve které se Litchfield dostane do rukou soukromé společnosti, která se rozhodne „řídit vězení jako firmu“ a z trestankyň udělat extrémně levnou pracovní sílu. Stupňování útlaku ze strany bezohledné korporace, zaměstnávající nevyškolené a agresivní dozorce, nakonec vyústí ve vězeňskou vzpouru, kterou čtvrtá sezóna končí.

Všech třináct epizod páté řady zachycuje několik dnů, kdy se Litchfield dostane pod nadvládu samotných vězeňkyň. A je to možná vůbec nejslabší ze všech sezón. Seriál totiž dával největší smysl tehdy, když jeho hrdinky čelily různým formám útlaku. Ať už to byl nefunkční nápravný systém, snaha některých z nich převzít moc nad ostatními, nebo neviditelná pěst trhu, která na ně dopadá s novým korporátním vedením. Čtvrtá sezóna byla nejsilnější právě proto, že v ní uplatňování moci došlo až do extrémních patologických poloh, které připomínaly slavný Stanfordský vězeňský experiment.

Ze seriálu Orange Is the New Black

Orange Is the New Black také vždycky sázel především na charismatické postavy, které reprezentovaly různé sociální skupiny dnešních Spojených států a měly vlastní výrazné povahy a způsoby vystupování. V páté sezóně tvůrci nechali své hrdinky ovládnout celé vězení, čímž do velké míry škrtli vnější útlak a nechali postavy napospas sobě samým. Sezóna tak nemá žádnou ústřední dějovou linii a tříští se do řady epizodek hodně kolísavé kvality. Tvůrci si navíc stále udržují své černobílé vidění celé instituce jako tyranského systému na jedné straně a trpících vězeňkyň, které chtějí jen důstojné zacházení, na straně druhé. Ve chvílích, kdy si rebelující obyvatelky Litchfieldu na chvíli udělají z vězení harmonicky fungující přátelskou komunitu, to působí jako ne úplně smysluplný závan utopie ve světě, ve kterém není harmonické vůbec nic. Není pak divu, že k nejsilnějším momentům páté řady patří ty, ve kterých se naopak různé formu útlaku do Litchfieldu nenápadně vracejí – když vězeňkyně různými způsoby ponižují své rukojmí nebo když vězeňkyně Angie a Leanne neustále zneužívají situaci ke svému prospěchu.

Pátá řada příliš nezvládá kloubit komedii a drama. Některé dějové linie jako by chtěly být obojí zároveň, tyto polohy si však vzájemně podkopávají nohy. Platí to především pro linku, kde se ruská vězeňkyně Red snaží usvědčit sadistického dozorce Piscatellu tím, že ho vláká do vězení a dostane z něj přiznání násilím. Tato zápletka projde od ironické parafráze na hororové vyvražďovačky k dlouhé násilné scéně, jež má naopak působit vážně a drasticky.

Ze seriálu Orange Is the New Black

Žádná jiná sezóna se také tolik nebabrala v jednotlivých postavách, aniž by o nich přitom řekla cokoli nového. Ani flashbacky třinácti nových epizod nepřináší téměř žádný posun. Záplava krátkých dialogů o všem možném, od internetových memů po sex ve sprše, a scének, ve kterých vězeňkyně pořádají talentovou soutěž, okupují výdejnu léků, poflakují se na trávníku před vězením nebo se ukrývají v podzemním bunkru, tvoří dost hluchou výplň mezi scénami, kdy se doopravdy něco děje. Navíc většina hrdinek už zatuhla do podoby jednoduchých karikaturních figurek, které v každé situaci reagují úplně stejně – Red je vždycky fanatická a svéhlavá, „Crazy Eyes“ Suzanne se chová jako dítě, Piper je velitelský control freak, Nicky melodramatická naivka a tak dále. Seriál chvílemi působí spíš jako jednoduchý sitcom, ve kterém stále stejní hrdinové dělají stále stejné věci pokaždé v trochu jiných situacích.

Netflix loni odsouhlasil, že Orange Is the New Black bude pokračovat až do sedmé sezóny. Po odkoukání páté je otázka, kam dál se může seriál ještě posouvat. Letošní řada totiž ukazuje, že Litchfield už je tak profláknuté místo, že v něm ani vězeňská vzpoura neudělá žádnou velkou revoluci.

Ze seriálu Orange Is the New Black
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka