Šaty po mámě a kabát po dědovi: Je zděděná móda v módě?

Předávání oděvu v rodině bylo dříve silným fenoménem, který se v posledních dvaceti letech zásadně smrsknul. Za první republiky bylo přešívání a nošení oblečení po starších generacích úplně běžné. Za socialismu u něj většinu lidí držela špatná nabídka a malý výběr. Ačkoliv rozšíření masové průmyslové produkce snížilo ceny (a často bohužel i kvalitu oblečení a bot), centrálně plánované hospodářství nezvládalo pokrývat poptávku. Když už člověk sehnal, co potřeboval, věc se nosila většinou až do roztrhání. 90. léta znamenala boom všeho nového a šaty po mámě a kabáty po dědovi letěly na dno šatníků nebo přímo do koše.

Čtěte také

Je otázka, jestli předávání oblečení v rodině zůstane okrajovou záležitostí, nebo jestli má šanci stát se novým trendem a zažít renesanci. Ta by se nabízela mimo jiné i ve spojení s trendem slow fashion, pomalé módy, která vyzývá ke zpomalení nesmyslně rychlého kolotoče současné nadprodukce módního průmyslu. Zpomalit znamená mimo jiné nakupovat méně oblečení a více recyklovat. Tématu recyklace rodinného oblečení se letos ve svých kolekcích dotkly dvě zajímavé mladé módní návrhářky, obě k němu přitom přivedla nostalgie. Hana Prchalová se odrazila od fotek z dětství, na kterých nosí trika a mikiny po starších sourozencích. Spolužačka Hany Prchalové z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Kristýna Coufalová se zase inspirovala nejoblíbenějším kouskem oblečení svého dědy.

Kolekce Hany Prchalové inspirovaná děděním oblečení v rodině|foto: tiskový servis Hany Prchalové

Jestli se předávání oblečení zase rozlije z okrajové záležitosti a inspirace mladých designérů do masového trendu, ukáže čas. Rozhodně ale stojí za to se nad starými kousky z šatníku před vyhozením zastavit. Často nesou příběhy a vzpomínky, které s klapnutím víka popelnice zmizí do nenávratna.