Sci-fi Valerian je megalomanská space opera a metafora multikulturní společnosti

Firma, která Valeriana vyrobila, není typická nezávislá společnost. Jde spíš o evropskou variantu velkých hollywoodských studií. EuropaCorp založená v roce 2000 režisérem a producentem Lucem Bessonem sice působí ve Francii, ale je na hony vzdálená normám francouzské kinematografie, která si potrpí na národní identitu a kultivovanost. Besson tu vytváří produkci, jež je sebevědomě popkulturní, až braková a bezostyšně zastírá svůj národní původ. Filmy EuropaCorp jsou natáčené v angličtině, a když to rozpočet dovolí, hrají v nich hollywoodské hvězdy. Z domácí kultury si bere nanejvýš populární fenomény jako zdejší oblíbený městský sport parkour, na němž staví filmy Yamakasi nebo Okrsek 13. V akčním thrilleru 96 hodin zase dělá z Paříže nebezpečné rejdiště obchodníků s lidmi, ve kterém americké turisty rozhodně nečeká nic dobrého. Leckdy také čerpá inspiraci z domácí komiksové tradice, což je případ nejnovějšího snímku Valerian a město tisíce planet.

Bessonova představa o evropské alternativě Hollywoodu vychází z francouzského komerčního komiksu, kterým se režisér s oblibou nechává inspirovat. Scenárista Alejandro Jodorowsky a kreslíř Moebius dokonce režiséra zažalovali za to, že jeho snímek Pátý element z roku 1997 bezostyšně vykrádá jejich slavný komiks Incal. Film Tajemství mumie už režisér natočil přímo podle domácího kresleného seriálu Jacquese Tardiho Neobyčejné dobrodružství Adèle Blanc-sec. A filmová novinka v mnoha směrech navazuje na to, co Besson dělal v předchozích filmech EuropaCorp. Jen to teď provádí v ještě větším měřítku.

Vyhlídková trasa

Film vznikl podle slavného francouzského sci-fi komiksu Valerian a Laureline od Pierra Christina a Jeana-Claude Mézièrese. Ten vycházel po sešitech už od roku 1967 a do velké míry předurčil směr francouzské komiksové sci-fi a fantasy, které čeští čtenáři mohou znát třeba z přeložených sérií Výprava za ptákem času, Ekho, Meteor nebo ze zmíněného Incalu. Valerian a Laureline masivně těží z klišé dobrodružných space oper. Předvádí je ovšem se záměrnou naivitou, která může leckoho iritovat, ale zároveň má v sobě uvolňující bezelstnost. Jeho pojetí žánru se nespoutaně pohybuje na hraně surrealismu. Namísto budování smysluplné a sevřené zápletky hýří pološílenými nápady na jedno použití. Komiksový Valerian v různých příbězích cestuje časem do minulosti i do budoucnosti a potkává desítky mimozemských civilizací na množství cizích planet.

z filmu Valerian a město tisíce planet |foto: Bioscop

Podle některých teorií Valerian také inspiroval George Lucase při vytváření Star Wars. Komiks připomíná Lucasovu ságu určitě v tom, jak divákům neustále dává najevo, že jeho svět je rozsáhlejší než to, co nám přímo ukazuje. Bessonův filmový Valerian zachovává přesně tento princip. Valerian a Laureline tu mají za úkol prozkoumat tajuplnou neproniknutelnou zónu uprostřed vesmírné stanice Alfa. Jak se ukáže, její existence souvisí se zničením planety Mül, ke kterému došlo při kosmické bitvě. Všechny záznamy o planetě jsou ale až podezřele těžko dostupné.

Příběh zde slouží vlastně jen jako vyhlídková trasa po různých koutech gigantického univerza. Film rozhazuje nápady a vizuální prvky s marnotratností barona Prášila, který ví, že si může dovolit svojí imaginací plýtvat, protože ho nikdo stejně nebere příliš vážně. Besson prý chtěl Valeriana zfilmovat už v době, kdy točil Pátý element, ale měl pocit, že na tehdejší úroveň speciálních efektů a výpravy je to pořád až moc megalomanská látka. Teprve když viděl Avatara, dostal prý pocit, že tohle univerzum už je možné převést na plátno se ctí. „Ten film ukázal, že už nás limituje jen naše fantazie,“ řekl Besson v rozhovoru pro server Deadline. A téměř dvousetmilionový rozpočet je při sledování jeho adaptace opravdu znát. Besson dal Valerianovu univerzu pestrobarevný vzhled, který připomíná digitální hračkářství Lucasových Star Wars Epizody 1 nebo zmíněného Avatara, případně i spoustu počítačových her.

Jeho neskrývaná naivita a dětinskost možná odradila západní diváky od návštěvy kina, zvlášť když premiéra filmu byla postavená do konkurence se super vážným válečným dramatem Christophera Nolana Dunkerk. Katastroficky špatné tržby snímku se možná srovnají poté, co bude film uveden v Číně. Čínská společnost Fundamental Films totiž zaplatila výraznou část rozpočtu filmu a ve vedlejší roli se objevila domácí celebrita Kris Wu. Vzhledem k tomu, že mírně šablonovité a digitálními efekty známé akční blockbustery jako Transformers nebo Warcraft mívají v Číně úspěch, je možné, že tuhle potápějící loď nakonec zachrání zásah z Asie.

Přesto Valerian a město tisíce planet není jen přímočará zábava. Stejně tak ani Star Wars nebyly jen prohlídkou fascinujících světů vystavěných na fantaziích spisovatelů dobrodružné sci-fi. Kromě toho stály na jednoduché, ale neobyčejně působivě podané myšlence boje absolutního dobra s absolutním zlem. I tady jako by se Besson pokoušel přijít s evropskou alternativou k tomuhle silnému mýtu. Namísto války světla a temnoty jde ve Valerianovi o vizi kosmické stanice tvořící extrémně multikulturní komunitu, ve které společně žije obrovské množství ras a civilizací pocházejících z různých koutů vesmíru. Kosmická stanice zvaná Alfa neboli Město tisíce planet představuje ideál evropské společnosti – není to „tavicí kotel národů“, ale spíš (alespoň zdánlivě) organizovaná federace. Ve skvělé úvodní sekvenci doprovázené písní Davida Bowieho Space Oddity nám film ukazuje postupný zrod této stanice a vtahuje nás tak do čím dál složitějšího a pestřejšího univerza.

z filmu Valerian a město tisíce planet |foto: Bioscop

Intergalaktická genocida

Společnost stanice Alfa ale není žádná globální idyla. V jedné scéně počítač Valerianovi oznámí, že její ekonomika se nachází v hlubokém chaosu. Chaos je také asi hlavní charakteristika toho, jak to ve Městě tisíce planet funguje. Kromě toho ale Bessonův film vypráví v podstatě o tom, jak vysoce postavení generálové této společnosti zametli pod koberec zničení jednoho inteligentního druhu. Obyvatelé planety Mül s jejich „přírodním“ způsobem života připomínají domorodé kultury, které v minulosti doplatily na setkání s evropskými kolonialisty. Valerian tak nenápadně, ale jasně glosuje vztah Západu ke třetímu světu a černé svědomí Evropy z kolonialismu.

Pokud bychom z Valeriana chtěli dostat víc než jen přímočaře zábavný sled atrakcí, můžeme se soustředit i na to, jak zachází s mužskými a ženskými postavami. Příběh jednoznačně upřednostňuje ženskou hrdinku Laureline jako aktivnější a dospělejší hrdinku oproti velkohubému Valerianovi. Začátek filmu naznačuje, že se mezi postavami bude odehrávat podobné romanticko-pracovní špičkování jako mezi princeznou Leiou a Hanem Solem ve Star Wars. Laureline je ale mnohem důraznější postava, která se nenechává postavit do vedlejší pozice a spíš do ní tlačí samotného Valeriana. Ten je naopak v několika scénách doslova a do písmene ovládán ženami – amorfní mimozemšťanka Bubble obalí jeho tělo a duch obyvatelky zničené planety Mül vstupuje do jeho mysli.

Bessonův Valerian je moderní aktualizací ulítlé komiksové space opery. Na jednu stranu je to dětinštější a primitivnější film než poslední dvě epizody Star Wars. Na druhou stranu si ale ani nehraje na žádnou těžkopádnou osudovost a nenabízí rádoby propracovanou mytologii kolem temné a světlé strany vesmírné Síly. Tam, kde přesahuje rámec dobrodružné podívané, se dotýká reálných současných společenských problémů. Zároveň je odlehčenější a nebere se tak vážně, aniž by sklouznul do parodie jako série Strážci galaxie. Jde si zkrátka cestou vytyčenou Pátým elementem. Oproti Pátému elementu určitě mnohem víc počítá s mladším, nebo možná lépe řečeno roztěkanějším publikem. Když ale na tuhle hru přistoupíme, můžeme se nechat pohltit proudem hodně rozvolněné imaginace.

Hodnocení: 85 %