Sedm psychopatů: Krev v kožíšku bílého králíčka
Jméno Martin McDonagh je samo o sobě značkou. Ačkoli se plakát k jeho novému, teprve druhému celovečernímu filmu honosí fotografiemi sedmi veskrze dobrých nebo alespoň populárních herců, tím pravým tahákem, proč do kina jít, je jméno režiséra a scenáristy.
Martin McDonagh začínal u divadla a rád se k němu vrací. Přestože je jedním z nejhranějších dramatiků současnosti a mezi jeho majstrštyky patří hry jako Kráska z Leenane nebo Osiřelý západ. který – aniž bych teátru nějak zvlášť rozuměl – považuji za jeden ze svých největších divadelních zážitků, nemá Martin McDonagh potřebu tahat divadlo do svých filmů. Naštěstí do nich dává stejnou dávku originality, drsné poetiky a scenáristické či – chcete-li – dramatické zručnosti.
Stejně jako jeho celovečerní debut V Bruggách je Sedm psychopatů směsicí poezie, nápaditosti, žánrové mrzkosti, sprosťáren, adorace násilí, prázdného žvastání a hry na podléhání a popírání klišé. Co obraz, to návod do situace a nabídnutí jejího typického řešení, jež je záhy popřeno naprosto zákonitou aplikací zvratu. Martin McDonagh sází na očekávané překvapení. Hraje si s diváckými předpoklady, znalostmi a návyky, aby je vždy obrátil vzhůru nohama. Tahle konstrukční dramaturgická hra není sama o sobě nijak objevná ani hluboká, jako spíš chytrá nebo řemeslně zručná. A asi by si ani u kritiky ani u diváků nenašla velkého docenění, kdyby nebyla pouhým nositelem třeskuté a brutální komedie, u níž musí kolega Tarantino plesat, Scorsese nevěřícně kroutit hlavou a Oliver Stone střádat na penzi.
Sám název filmu je dostatečně návodný a chytlavý, aby kolem něj šlo vystavět příběh, který si hraje s diváckými představami o tom, co by se v takovém filmu mohlo odehrát. Zavání westernem, thrillerem a gangsterkou zároveň. Čpí krví, komikou a šílenstvím. Název stejně tak fascinuje diváka jako postavy, které jsou součástí vzniku scénáře, jenž píše hlavní hrdina přesně o tom, co se mu právě děje. Jejich život se prolíná s fantazií a zákonitostmi dramatického textu. Jejich dialog odpovídá potřebě scenáristy a režiséra a zároveň uniká do trapnosti či kinematografické nemožnosti, ať svou délkou či obsahem.
Film V Bruggách byl vulgární gangsterkou o nevyhnutelnosti smrti, pocitu viny, pomstě, cti a síle přátelství, vybudovanou v úchvatných kulisách pro jeho postavy naprosto absurdního města. Colin Farrell a Ralph Fiennes se v něm objevili v rolích pro ně rozhodně netypických. Podobně skvělý cit pro casting McDonaghovi zůstává nadále, ačkoli tentokrát obsadil herce, jež chcete vidět, do rolí, v nichž je chcete vidět – včetně Toma Waitse.
Sedm psychopatů je výtvarně úspornější a méně okaté dílo, odehrávající se v podivuhodně nefotogenickém Los Angeles, z nějž McDonagh uniká do snů, vzpomínek i na místo, kde žije duch – do pouště. Mnohdy tak činí s pochybnými důvody, které podpírá jen fakt, že právě prožíváme vznikající scénář, a tak do sebe vlastně všechno krásně zapadá. Hra na alibi a dějovou neautentičnost sloužící myšlence, konstruktu a gagu je základním stavebním kamenem téhle trefné a ironické komedie, kterou umí napsat jen tento tvůrce. Ačkoli nedosahuje hloubky Tarantinovy či atmosféry Scorseseho, chybí zdánlivě prosté McDonaghovy filmy v kinech v dnešní době tak citelně, že je premiéra jeho kohoutích zápasů na filmovém divadle malým svátkem. Zejména chcete-li se v kinosále bavit a zároveň nenechat urážet dětinskou banalitou průměrné hollywoodské spotřební tvorby. McDonaghova banalita má nejen obsah, ale hlavně koule.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
