Seriál Veep dál drtí romantické představy o politice sprostými gagy

Sitcom HBO sleduje mikroperspektivou život viceprezidentky a poslední dvě sezóny i prezidentky Spojených států Seliny Meyer a její armády neschopných úředníků, chytrých poradců, senilních poradců, sekretářek, které pamatují i kauzu Watergate, a tiskového mluvčího na limonádové dietě. Ambiciózní Meyer se až po třech sezónách dostala k reálné politické moci, do té doby musela s pomocí svých cynických spolupracovníků vymýšlet, jak zůstat relevantní v roli „veep“, tedy v té nejméně vděčné funkci americké vysoké politiky. V páté sérii se pak snaží všemožně udržet prst na červeném nukleárním tlačítku a vymyslet způsob, jak zanechat politický „odkaz“, a to i pokusem o osvobození Tibetu, při kterém zvládne rasisticky urazit čínskou delegaci i obligátně zklamat vlastní dceru.

„Catherine, nic z těch vulgarit tam nesmí zůstat!“ upozorňuje ji Meyer, když se o mamince rozhodne natočit dokument. „A co tam zbyde, mami?“ odvětí odevzdaně mladá dívka. Surové „pravdy“, které kolem sebe jako z kulometu střílí nejen druhá podle průzkumů veřejnosti nejméně schopná prezidentka Spojených států, ale také její podřízení nebo rodina, odlišují Veep od dalších seriálů z politického prostředí. Oceňované drama West Wing Aarona Sorkina, které trvalo sedm sezón a skončilo před deseti lety, sice zpracovává život v Bílém domě uvěřitelně – tvůrcům ostatně radilo mnoho bývalých vysoce postavených úředníků – scénář je ale až příliš idealistický a nostalgický a odráží spíš to, jak se politici chtějí vidět, než jak jejich práce opravdu vypadá. V porovnání téměř thrillerová série HBO House of Cards pak v hodnocení znalců washingtonských poměrů propadla úplně. Satirický sitcom Veep naopak prohlásili za ten nejvěrohodnější. Původní showrunner Armando Iuannucci i představitelka Seliny Meyer Julia Louis-Dreyfus ostatně přiznali, že je sami politici plácají uznale po ramenou za věrohodnost, podobně jako před třiceti lety autory britského seriálu Jistě, pane ministře. V českém prostředí se něco podobného povedlo jen seriálu Kancelář Blaník internetové televize Stream.cz.

Ze seriálu Veep |foto: HBO

„Dovolte mi, abych citovala z naší politické satiry Veep,“ prohlásila na pódiu americká komediální hvězda Julia Louis-Dreyfus, známá třeba z hitu Seinfeld, když loni přebírala druhou sošku Emmy pro nejlepší herečku. „Je to určitě obrovská čest, že mi dnes večer můžete vzdát poctu,“ přečetla ze zmačkaného papíru a sál vybuchl smíchy. „Pardon, spletla jsem se, to řekl Donald Trump – je čím dál těžší (realitu) satirizovat.“ Mnoho fanoušků Veep s ní tehdy určitě souhlasilo, ale nemyslelo při tom na Trumpa. E-maily demokratické prezidentské kandidátky Hillary Clinton, které zveřejnilo americké Ministerstvo zahraničních věcí v roce 2015 po tom, co se ukázalo, že bývalá ministryně používala v práci svůj soukromý účet, musí podle mnohých z nich sloužit jako předloha pro scénáře Veep. Tvůrci a tvůrkyně paralelu nikdy nepřiznali, doteď dokonce tají politickou příslušnost Meyer. Ovšem jejich hlavní hrdinka ztělesňuje mnoho negativních vlastností, které Clinton přisuzují média i političtí odpůrci. A vlastně nejen ty negativní: stejně jako Clinton, což víme právě ze zmíněné internetové korespondence, i Meyer se často dožaduje jablek jako svačiny.

Veep funguje i v páté sezóně, přestože už na ní nepracoval původní showrunner Armando Iannucci, který stojí mimo jiné i za neoficiální britskou předlohou seriálu The Thick of It. Nahradil ho David Mandel, který už zaujal televizní kritiky „dokumentární“ a po finále nejlépe hodnocenou epizodou Kissing Your Sister. Zápletky situačního humoru se sice nyní daly snadněji předvídat, Mandel ale zachoval Iannucciho sarkasmus a gagy plné sprostých replik, za které byl Brit vzýván i kritizován už během práce na seriálu BBC The Thick of It.

Ze seriálu Veep |foto: HBO

Ve Veep se existenciální dusno plytkých řečí, které jsou vedle síly a výdrže jedním z údajných pilířů politiky, posouvá o úroveň dál. Člověkem s nejprořízlejšími ústy, hroší kůží, po které sklouzne každá urážka, i absencí empatie a svědomí je konečně žena, která si prostě od mala nepřála nic jiného, než se stát prezidentkou. Cílená absence „ženských vlastností“ je nakonec občerstvující – narcistickým sociopatem totiž může být kdokoliv bez ohledu na pohlaví. Tvůrci si s genderovými rolemi ostatně hrají pořád – například se sexuálním obtěžováním se setkávají hlavně mužské postavy.

Selina Meyer by nebyla nic bez svých podřízených a kolegů. Herci ve vedlejších rolích znovu podali nadprůměrné výkony, především pak famózní Tony Hale jako věrný nohsled, své momenty měl i Hugh Laurie jako ministr a budoucí konkurent v boji o Bílý dům a bonmoty nešetřil Peter McNicols v roli krizového poradce. Sama Meyer ale v poslední sérii zvážní a ještě víc se vzdaluje svému už tak demotivovanému týmu, vzhledem k závěru pak vlastně i logicky. Pokud někomu chyběly v jejím charakteru emoce, v posledním díle jich dostane plnou igelitku, kterou si nakonec musí zase sbalit. Bezskrupulózní Selina si proto poprvé vyslouží i trochu diváckého soucitu.

Pátá sezóna Veep by tak klidně mohla být tou poslední a seriál by s šestnácti nominacemi na ceny Emmy skončil v plné parádě. Scenáristé ale ve finále ústy dětsky prosté Catherine Meyer několikrát naznačují, že veřejná ostuda její matky ještě není u konce a nový showrunner si v páté sérii potichu budoval příběh pro tu následující.