Sériový vrah se otáčí v hrobě: Muž tvrdí, že Zodiac byl jeho otec

Podíváme-li se na důkazní materiál, který nám kniha předkládá, ani zdaleka nemůže být řeč o nějakých nezvratných důkazech. Stewart nechal provést analýzu rukopisu Zodiakových dopisů do redakcí sanfranciských novin a potvrzení o sňatku Stewartovy matky Judy a Earla Van Besta. Grafolog uzavírá svou analýzu tím, že je „téměř přesvědčen, že oba rukopisy se shodují“. Tento důležitý důkaz ovšem padá pod stůl kvůli vyjádření další svědkyně, která tvrdí, že na potvrzení o sňatku není Bestův rukopis, ale rukopis reverenda Edwarda Fliegera, který pár oddával.

Stewart dále tvrdí, že se mu podařilo ve dvou nikdy nerozluštěných šifrách objevit jméno svého otce. Jistě úctyhodný výkon, ale když si uvědomíme, že obě inkriminované šifry mají 169 znaků, není možné odhalení jména považovat za nezvratný důkaz, který by se ve vyšetřování dal uplatnit.

Vůbec nejnadějněji vypadal Stewartův pokus o provedení DNA testu. Policii se údajně podařilo zachovat vzorek Zodiakovy DNA ze zbytků slin na poštovní známce. Autor nás dlouze napíná, ale výsledku testu se do konce knihy nedočkáme. Policista, který měl komparaci DNA na starost, v mezidobí odešel do důchodu, a Stewart tak zůstává s prázdnýma rukama. Aby autor zmírnil tento neúspěch, rozvíjí v závěru knihy zajímavou konspirační teorii. Garyho matka Judy se v dospělosti vdala za detektiva ze sanfranciského oddělení vražd. Stewart pracuje s hypotézou, že k testu DNA nedošlo, protože by pro celou policii byl příliš velký skandál, kdyby se ukázalo, že jeden z policistů byl ve vztahu s bývalou družkou Zodiaka. Poměrně divoké, ale proč ne.

Zodiac|foto: Warner Bros

Z celé knihy jsou paradoxně nejpoutavější rekonstrukce Zodiakových vražd. Bohužel pro Stewarta jde pouze o poměrně otrocký přepis toho, co jsme se mohli dočíst ve stejnojmenné knize Roberta Graysmitha nebo zhlédnout ve stejnojmenném filmu Davida Finchera. Zbývající text zanechává poměrně rozpačitý dojem: kostrbatý životopis Earla Van Besta příznačně končí v období před první vraždou. Besta tedy poznáváme jako dítě, adolescenta a dospívajícího muže, ale z období v 60. letech, kdy k vraždám docházelo, o něm víme jen naprosté minimum.

Knize zásadním způsobem ubližuje až příliš křečovitá snaha obohatit kult Zodiaka nějakými novými informacemi. Stewart a jeho spoluautorka Susan Mustafová sklouzávají k rádoby exkluzivnímu, až bulvárnímu stylu, který naplno odhaluje, že autorské duo se ani nesnaží o sebereflexi. Text zcela přiznaně míří na první signální a autoři se bez mrknutí oka spokojují s nálepkou šestákové literatury, na kterou si po jejím přečtení už v životě nevzpomenete. Knihu Zodiac nelze brát jako seriózní pokus o analýzu případu tohoto vraha. Působí spíš jako neumětelský pokus přiživit se na Zodiakově kultu.

Gary L. Stewart, Susan Mustafa – Zodiac (přeložil Petr Bílek; Grada, 2014)