Setkání světoznámých umělců na výstavě This Place je fotografickou událostí roku

Zúčastnění fotografové vyjížděli postupně do Izraele na rezidenční pobyty. Konkrétní téma i místo fotografování už si pak v rámci zadání volil každý sám, takže je na výstavě k vidění poměrně široká škála přístupů. Už z výběru autorů přizvaných k účasti je patrné, že se výstava snaží nabídnout jiný způsob nahlížení, než s jakým se v souvislosti s místy válečných konfliktů setkává divák nejčastěji. Fotožurnalismus v tradičním pojetí se zde až na výjimky, mezi které patří Gilles Peress, Rosalind Solomon nebo Josef Koudelka, moc neobjevuje.

Zrovna soubory Rosalind Solomon nebo Gillese Peresse z mého pohledu patří v rámci výstavy k těm nejméně působivým, ačkoli právě tito fotografové vstupovali do dokumentovaných situací nejživěji. Klasická forma naopak svědčí souboru Josefa Koudelky, který svou pozornost zaměřil přímo na bariéru oddělující Izrael a Západní břeh Jordánu. Fotografie v podobě dlouhého leporela vystavil na stůl táhnoucí se napříč dolním sálem výstavy a doplnil je stručnými texty.

Fazal Sheikh: From the Desert Bloom series |foto: Centrum současného umění DOX

Je poměrně nečekané, jak navzdory nesmírně komplikované a bouřlivé situaci v oblasti působí celek výstavy rozvážně a klidně. To nepochybně souvisí s používanou technikou. Velká část autorů fotografovala na velkoformátové přístroje, které nejsou příliš pohotové, vyžadují pomalejší přístup a statičtější motivy. Až na zmiňované výjimky se fotografové příliš nepouštěli do přímého fotografování dramatických situací a volili často spíš městská zátiší nebo krajiny. Velká část fotografů zaujala k tématu distancovaný přístup, ve kterém je napětí patrné spíše z náznaků. Nejsilnější dojem z výstavy pak zanechávají právě takové fotografie, které skrze relativní klid a všednost dokážou přiblížit odlišné prostředí naší každodenní zkušenosti.

Princip mísení všednosti s čímsi podivně vychýleným velmi dobře funguje v souboru slovenského fotografa Martina Kollára, kterému se do fotografií podařilo vložit silné napětí z neviditelné hrozby. Škoda jen, že zrovna tyto snímky v rámci celé expozice poněkud zanikají, prospěl by jim určitě větší prostor. Instalace naopak velmi pomáhá pracím Wendy Ewald, která přivezla jeden z nejzajímavějších projektů. V rámci svého pobytu v Izraeli uspořádala řadu workshopů ve čtrnácti různých komunitách, jejichž výstupem jsou fotografie nafocené samotnými členy. Ti měli za úkol po určitý čas dokumentovat své nejbližší okolí. Silný dojem zanechávají také formálně se značně vymykající práce Jungjin Lee, která vystavila fotografie vyprázdněných černobílých krajin na morušovém papíře. Vynikající soubory vytvořili v Izraeli i Stephen Shore nebo Fazal Sheikh.

This Place, Acces gate (Josef Koudelka)|foto: Centrum současného umění DOX

Jungjin Lee: Unnamed Road 003 2011 |foto: Centrum současného umění DOX

Jak moc dokáže fotografie vypovídat o nějakém konkrétním místě, samozřejmě zůstává otázkou, na kterou neexistuje jednoduchá odpověď. A těžko vyhodnotit, jestli je zajímavější to, jakým způsobem rozšiřuje výstava This Place povědomí o Izraeli, nebo spíše možnost pozorovat rozdílné přístupy jednotlivých fotografů postavených před jednotné zadání. Tak či tak je ale výstava díky zastoupení autorů fotografickou událostí roku a rozhodně stojí za vidění.

This Place potrvá v Praze až do března příštího roku a po skončení poputuje do Izraele a Spojených států.