Štastný muž Jonas Mekas v DOXu
V Centru současného umění DOX začala výstava tvorby Jonase Mekase. Výstava představuje průřez dílem této přední postavy americké filmové avantgardy s důrazem na díla z několika posledních let.
„V době velkých, spektakulárních filmů se stomilionovými rozpočty chci mluvit za malé, neviditelné činy lidského ducha… Chci oslavovat kinematografii v její drobné podobě, kinematografii lyrickou, připomínající báseň, akvarel a píseň psanou na 8mm film…V době, kdy každý touží po úspěchu a co nejvyšších tržbách, chci oslavovat ty, kdo se dokážou smířit se společenským neúspěchem… Jsem pro umění, které budeme dělat jeden pro druhého jako přátelé, pro umění, které budeme dělat pro sebe samé.“
Tak charakterizuje v jednom z textů na výstavě své dílo sám Jonas Mekas. A slova kurátora výstavy Jaroslava Anděla výše uvedenou umělcovu zpověď potvrzují: „V jeho díle je od začátku polemika s mainstreamem. To znamená v Americe s Hollywoodem, s tradičním hraným filmem. Mekasovi se podařilo vytvořit velmi originální podobu žánru, ve kterém už dneska pracuje celá řada tvůrců. A tím žánrem je filmový deník. Svou kameru nosil neustále s sebou a snímal situace z každodenního života, ze života rodiny, ze setkání přátel. A z těch záběrů potom čerpá ve svých filmech, často třeba o desetiletí později.“
Jonas Mekas se záměrně vyhýbá tzv. velkým tématům, nevyhledává politická ani psychologická dramata. Jak sám říká, nezabývá se shonem světa a zajímá ho jemná stránka lidské duše. I když téma jeho práce se nemění, nedá se říct, že by Mekas, který nedávno oslavil 90. narozeniny, ustrnul na místě nebo se začal opakovat.
„V době, kdy mu bylo 86 let, vytvořil díla pro internet. To mnohem mladší umělci, kteří pracovali s filmem a videem, nedokázali,“ připomíná Jaroslav Anděl. Právě videoinstalaci 365 dní, která původně vznikla právě pro internet, máte možnost v DOXu vidět. Vrcholem výstavy je poslední Mekasův film Nepoužité záběry ze života šťastného muže, který měl premiéru loni. Právě v tomto filmu můžete vidět i řadu let staré záběry, které Mekas teprve po letech použil.
Jak připomíná kurátor Jaroslav Anděl, v žádném případě bychom ale Mekasovy filmy neměli vnímat jako ohlížení se do minulosti: „Mekas říká, že jeho filmové záběry nejsou vzpomínky. Jsou to obrazy. Krásné obrazy. Ty filmy ukazují to, o co se Mekas celý život snažil – a to je zachytit záblesky krásy.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
