Strážci galaxie: Vesmírná komedie, která neriskuje
Strážci galaxie pokračují v tom, co jde filmům Marvel Studios nejlíp: dělat si legraci ze sebe samých a strhávat pozornost od slabého děje ke skvělým vizuálním efektům. Místo hloubky příběhu si publikum získávají fórky mluvícího mývala a soundtrackem složeným z feel good hitů 70. let.
Srovnávat Strážce se Star Wars znamená řadit je do společnosti, kam pro svou lehkovážnost tak docela nepatří. Právě v tomto kontrastu ale jasně vyvstává, v čem jsou Strážci nejsilnější a co jim nejvíc chybí. Zjevnou spojnicí s Hvězdnými válkami je (Han) solovská podvratná drzost, kterou tu předvádějí minimálně dvě z hlavní skvadry postav. Komiksovým adaptacím či vesmírným dobrodružstvím, které nemají tak realistický příběh jako Batman nebo Watchmeni (kde jsou superhrdinové jen dobře vytrénovanými lidmi), obvykle svědčí určitá dávka sebereflexivního humoru. Někdo, jehož motivací není zachránit lidstvo, ale dostat odměnu. Někdo, kdo na větu „Miluju tě“ odpoví „Já vím“.
Takovými vlastnostmi částečně disponuje vesmírný bandita Peter Quill (Chris Pratt ze skvělého sitcomu s Amy Poehler Parks and Recreation), člověk unesený do vesmíru po smrti své matky, která ho obdarovala walkmanem a kazetou nejlepších retro hitů. Samozvaný Star-Lord si je pouští při akci, hláškuje a místo romantických vyznání se vytahuje. S ostatními strážci se Quill dostává dohromady na útěku z vězení, kam je strčí poté, co se nejprve nezávisle na sobě pokusí zmocnit asi desátého mocného kamene představeného filmovými marvelovkami.
Jsou jimi po modrém avatarovském období tentokrát zelená Zoe Saldana jako Gamora, dcera mocného Thana, vycvičená jako smrtící zbraň, zápasník Drax, který nerozumí metaforám (bývalý wrestler Dave Bautista), tolkienovský chodící strom, který umí vyslovit pouze jednu větu („Já jsem Groot“, nadaboval ho v mnoha emočních odstínech Vin Diesel), a nejvtipnější postava celého filmu – zpruzený mýval, na kterém prováděli pokusy, a tak umí střílet a bojovat s morálkou bývalého vojáka z Vietnamu. Přestože to celé pravděpodobně zní jako pěkně vykalkulovaná sterilní taškařice, funguje to. Velmi podobně jako Avengers nebo první Iron Man.
Hlavními záporáky jsou Ronan, vizuálně nápadně podobný Sithům z Hvězdných válek, a jeho podržtaška Nebula. Proti těmto dvěma i na marvelovky nevýrazným, až zanedbaným postavám z temné strany nastupuje Quillova parta, aby ochránila planetu Xandar. Když se bojovníci, kteří se v ikonických záběrech občas mrzutě drbou v rozkroku nebo unaveně zívají, definitivně promění ve společenstvo, stane se tak opět v komické scéně parodující heroické momenty válečných filmů z alternativních světů.
Na rozdíl od Hvězdných válek Strážci svoji lehkomyslnost ničím nevyvažují. Díky dobře načasovaným vtipům, skvělému designu jednotlivých prostředí, střihu a hitovému soundtracku, kterému se po tarantinovsku daří násobit rozjetou atmosféru, odpustí část publika i schematickou zápletku. Ani náhodou se však filmu nedaří vyvolat dojem, že by v něm šlo o něco důležitého. Hlavní mocné ztělesnění zla, Thanos, zběžně vykoukne v jedné scéně a znovu o něm uslyšíme až v některém z dalších dílů. Podvratné fóry jsou sice vtipné, ale konvence nazobávají jen velmi krotce.
Strážci galaxie tak ze všeho nejvíc suplují chybějící dobré komedie pro celou rodinu. I se vší kontextuální chytrostí a sebereflexivností jsou nakonec „jen“ nejvtipnějším letošním americkým blockbusterem.
Hodnocení: 75 %
Strážci galaxie (Guardians of the Galaxy)
James Gunn, USA, 2014, 122 minut
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
