SuperClásico: Sex, tango a malbec
Komedie o partnerských vztazích jsou vděčné. Komedie o střetu kultur jsou vděčné. Komedie o fotbale jsou vděčné. Komedie o dospívání jsou vděčné. Když to všechno spojíte dohromady, měla by se vděčnost násobit. V případě dánského filmu SuperClásico se spíš dokonale vykrátí.
Od majitele kodaňské vinotéky Christiana utekla manželka Anna. Čestně, není se co divit, je to lítostivý a nudný patron. Navíc dotyčná dáma zastává post špičkové fotbalové agentky a zakouká se do ní argentinský šutér Juan Diaz – něco mezi Maradonou a chlapem z reklamy na značkové trenýrky. Zoufalý Christian ale nechce házet flintu do žita, tak sbalí podivínského a existencialismem nasáklého synka Oscara a vyrazí svou drahou překvapit přímo do Buenos Aires.
Samozřejmě nic nejde podle plánu. Anna touží jen a pouze po podepsaných rozvodových papírech, Juan Diaz je žoviální nudista s velkou vilou a velkým pochopením, které však rozhodně schází ostatním obyvatelům Buenos Aires. Christian se tak potácí od průšvihu k průšvihu pitoreskním městem, v němž se mísí fotbalové šílenství, smyslnost tanga, těžké tóny vína a roztodivné monology, kterým dánský looser nerozumí.
Co teoreticky vyhlíží jako vábná směsice jiskrné jižanské poezie a slapstickové komedie plné trapných situací a nečekaných zvratů, je v praxi spíše špatně zaranžovaným řetězem klišé a katalogových stereotypů. Režisér Ole Christian Madsen byl doposud spojený s dramatickými látkami, a i když se velmi snaží o žoviální tón a hravou koláž poetických a kousavých výjevů, SuperClásico prozrazuje spíše těžkou křeč. Sice nadhazuje celou řadu potencionálně poutavých motivů, ale nedokáže je dohrát k pointám, často si vypomáhá oslími můstky a inscenačními konstrukcemi, které zabíjejí vyznění skečů.
Jde o film doslova natlakovaný zaumnými stereotypy – stupidní fotbalová star, mizantropický vinař, živnostník, který studoval filozofii, předčasně dozrálé dítě čtoucí Kierkegaarda, zestárlá femme fatale propagující tango, sex a smrt. SuperClásico se snaží vylíčit Buenos Aires jako zakouřený kabaret plný podivuhodných figur a magických motivů, město lásky a vášně. Všechno je však tak překombinované, strojené, neživotné (a strhující), jako by člověk listoval výpravným průvodcem na křídovém papíře.
Na mysl se dere srovnání s „velkoměstskou trilogií“ Woodyho Allena, která staví na podobných premisách, každopádně SuperClásico si z ní bere jen povrchní okouzlení nízkými žánry, geniem loci / zažitými představami, nikoli už kousavou ironii a narativní lehkost – trik s výřečným doprovodným vypravěčem tu ostatně jako většina formálních ozvláštnění vyznívá neobyčejně vlezle a neobratně.
Když už se v kulisách a vykalkulovaných vtipech něco zableskne, jsou to především výborné herecké výkony dvou legend dánského filmu – Papriky Steen a Anderse W. Berthelsena. Díky nim nepůsobí vzteklé manželské překřikování jako trhovecká deklamace, ale má i jistý náboj láskyplné jízlivosti. Uprostřed trdlujících jižanských figurek jde ale jen o malý závan lehkosti, který vzápětí pohltí zadýmená a kožená atmosféra pocty magii Buenos Aires, v níž režisér pro všechno okaté mávání kouzelnou hůlkou zapomněl na samotný trik.
Hodnocení: 40 %
SuperClásico
Ole Christian Madsen, Dánsko, 2012, 99 minut
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
