Tyjátr - Nach Moskau! Nach Moskau!

Když se v roce 1991 stal Frank Castorf ředitelem druhého největšího berlínského divadla, slavného Volksbühne, významný německý kritik Ivan Nagel prohlásil: „Za tři roky toto divadlo bude buď na vrcholu slávy, nebo na pokraji krachu.“ Nedlouho poté, co se stal Castorf ředitelem, se začaly na rozlehlém jevišti Volksbühne dít věci, které divadlu a především jeho souboru přinesly řadu významných ocenění. Castorf budoval posledních dvacet let ve Volksbühne výrazně autorskou a experimentální poetiku. Jeho režie se již v devadesátých letech vyznačovaly necenzurovanou nahotou, vygradovanou agresí, záměrně zpomalenými a nekonečně dlouhými monology nebo pětihodinovým řevem namísto patetických dialogů. Volksbühne s Castorfovým vedením a režijním přístupem vyšplhalo na špičku německého divadelnictví a začalo mu udávat tempo i směr.

Inscenace Nach Moskau! Nach Moskau! se primárně nevyznačuje záměrnou provokací opřenou o nahotu, vulgarity nebo agresi. Jedná se o kompozičně důmyslně propracovaný příběh ruské společnosti na prahu přelomových historických událostí, jakou byla i Velká říjnová revoluce.
Castorf propojil dva texty Antona Pavloviče Čechova – jeho slavné drama Tři sestry a povídku Rolníci. V obou příbězích nachází spojitost, která se odvíjí od základní časové roviny umístěné v dané ruské přítomnosti. Castorfův obdiv a úcta k Čechovovu textu se promítá i do výsledné podoby inscenace. Především rovina dramatického textu Tří sester je pojímána jako vaudeville s psychologickým, ne-li psychopatologickým podtextem. Drama Tři sestry a povídka Rolníci v Castorfově režii formálně reflektují skrytý potenciál čechovovské literatury, která v sobě mísí nadsázku, absurditu, lidskou nízkost i zkaženost.

Z představení Nach Moskau! Nach Moskau! berlínského souboru Volksbühne|foto: Press kit

Herec a hudebník, který používá umělecký pseudonym Sir Henry, spolupracuje s Castorfem od devadesátých let. Nach Moskau! Nach Moskau! je jeho 14. inscenací pod Castorfovým vedením.
V rozhovoru prozradil, jak vnímá spolupráci s legendárním režisérem: „Nikdo nemá takový pohled na divadlo jako Frank Castorf. Je schopný pojmout všechny elementy, které jsou na jevišti, a proměňovat jejich funkci a význam. Co se mi ovšem na Frankovi líbí nejvíc, je způsob herectví, které upřednostňuje, tedy takzvané herectví mimo roli. Takové herectví můžete velmi dobře spatřit i v inscenaci Nach Moskau! Nach Moskau!, kterou já osobně rád doporučuji mladým lidem, kteří nemají s Castorfovými režiemi žádnou zkušenost. V Nach Moskau! je vidět styl, který Castorf uplatňoval například i v roce 2001 nebo 2002. Nach Moskau! je inscenace o chudobě i bohatství reflektovaných na životě střední vrstvy. Je možné ji vnímat jako východoněmecký pohled na to, jakou může mít podobu buržoazní demokracie.
Každá nová spolupráce s Frankem Castorfem přináší nové zkušenosti a nový směr ve vnímání divadla. Kdybych se měl řídit tím, co řekl Brecht, tak bych se o žádnou změnu ani vývoj nepokoušel. Frank Castorf chce ale přesný opak, musíte se pokusit změnit, jak jen to vaše tělo a psychika dovolí. Musíte mu jako režisérovi nabídnout bohatou paletu charakterů, výrazů, gest a pohybů. Nakonec zjistíte, že každá z jeho inscenací má jinou atmosféru, jiný zvuk, jiné světlo, v podstatě jiný instrumentální základ. A to udržuje při životě jeho divadelní jazyk.“

Z představení Nach Moskau! Nach Moskau! berlínského souboru Volksbühne|foto: Press kit

Na herce jsou v Nach Moskau! Nach Moskau! kladeny velké nároky. Mnohovrstevnatost a složitá významová i kompoziční struktura vyžadují maximální soustředění a zároveň nadhled nad představovanou rolí. Jednotlivé charaktery jsou představovány tak, aby bylo pro diváka stále patrné, že se jedná o fiktivní postavy, jejichž iluze není a nechce být dokonalá. Přesně si uvědomujeme expresivní a výrazně stylizovanou nadsázku, která se k divákům přibližuje černým humorem, sarkastickou přímostí a žádnou nadějí na šťastný konec. O Moskvě se mluví, do Moskvy se jede, ale žádné štěstí v ní člověk nenalezne.