Tyjátr: Rybaba s lehkostí rozbíjí temnotu oceánu

Ačkoliv je pohádková inscenace O Rybabě a mořské duši první dramatizací Niklova textu svého druhu, Anežka Hessová se s jeho tvorbou setkala již dříve. „Já jsem si pro školní představení vybrala jeho krátké pohádky. Schválně jsem si to vybrala, protože mi to přijde těžké to interpretovat pro děti. Zkusila jsem, jak to na ně působí, a uvědomila si, že velmi dobře. Skvěle reagovaly, dost je bavily jeho lingvistické hříčky. Byla jsem překvapená a říkala jsem Markétě: ‚Tak co ten Nikl, proč nezkusit něco moderního?‘,“ říká Anežka Hessová.

Rybaba s lehkostí rozbíjí temnotu oceánu|foto: oficiální web divadla Liberta

Autorky se vyhnuly také typickým znakům tvorby Petra Nikla a k inscenaci přizvaly divadelnici Josefínu Formanovou a výtvarníka Pavla Ptáčníka, jak dokládají obě divadelnice: „Tu poetiku Petra Nikla jsme se nesnažily napodobovat. Byly jsme na jeho představení a známe jeho tvorbu. Původně jsme se chtěly trochu inspirovat, ale nakonec jsme si řekly, že by to bylo dost hloupé, a udělaly jsme to po svém. Nějaké napodobování by prostě nešlo a loutky bychom musely mít od něj, stejně jako scénografii. Nakonec jsme si ale řekly, že si to uděláme výtvarně, herecky i poeticky po svém jako čistou interpretaci jeho textu.“ Rybaba se také liší od jiného, jediného projektu tvůrčí dvojice. „Máme na repertoáru ještě jednu pohádku, což je Zlatovláska. Chtěly jsme si asi zkusit něco poetičtějšího. My z toho pak stejně uděláme srandu, protože máme rádi, když se děti smějí. Ale jak říká Anežka, bylo to těžké v tom, že Niklův text je lyrický a není vůbec dramatický. My jsme při přípravě narážely na dost problémů oproti klasické Zlatovlásce, která je vystavěná na schématech tradičního dramatu, jako kolize nebo krize. Tady jsme to musely hodně pozměnit, aby se tam něco dělo a děti udržely pozornost.“

Kouzlo inscenace je v její subtilnosti, přitom obě herečky strhávají pozornost publika až k euforicky otevřeným reakcím. Markéta Dvořáková k tomu dodává: „My to tak máme vždycky, u obou našich pohádek. Samozřejmě nás baví s dětmi komunikovat, aby tam nebyla žádná čtvrtá stěna. Většinou se nám to naštěstí daří, když třeba zrovna ve školce není nějaká blbá učitelka, která schválně reakce utíná a zakazuje, aby se projevovaly, což je úplně absurdní. Když je to živé, tak nás to baví, že je to svobodné, někdy to úplně pozmění děj.“

Z pohádky O rybabě a mořské duši|foto: oficiální web divadla Liberta

Podobné projekty mají smysl právě ve formování vkusu dětského diváka pozitivním směrem, zvlášť když se vrtícími dítky baví smíchy se zajíkající rodiče. Obě autorky se svěřily s tím, že Petr Nikl o inscenaci ví a dal jim zcela volnou ruku. Ačkoliv musely do děje i způsobu vyprávění zasahovat, v jádru zachovaly něžnou ulítlost jeho stylu.