Už tomu ani nebudeme říkat hudba. Jak virtuální realita tvaruje estetický prožitek?

7. březen 2017

Jednotlivými písněmi budete proplouvat na palubě vesmírné lodi a hudební album bude meziplanetárním systémem. Tak se dá poslouchat aktuální počin vydavatelství Genot Centre nazvaný r.bit. Herní prostředí vytvořila pražská skupina Reaper Death Seal Corporation, která se u nás zatím jako jediná zabývá propojováním virtuální reality a umění.

Pod útesem se rozprostírá nekonečné moře, ale až k jeho okraji se raději nepřibližujeme. Na chvíli si v bezpečné vzdálenosti přidřepneme a jenom tak sledujeme uklidňující oceán. V momentě, kdy se chceme zvednout, dostaneme lehkou závrať, nezabrání nám ale v dalším průzkumu ostrovního skaliska. Z dálky je slyšet elektronická hudba. Hraje z místa připomínajícího improvizovanou galerii – doslova v polních podmínkách se vznáší díla od pražských umělců spřízněných s kolektivem A.M.180. Modrou oblohu zničehonic potáhnou černá mračna. Z nebes začnou padat obří balvany, zlé grimeové beaty od tajemného ruského producenta CELES7E jenom přidávají na zdání blížící se apokalypsy. Teprve když sáhneme do kapsy po telefonu, abychom se výjevem pochlubili na Instagramu, přijde ještě větší šok. Na hlavě máme brýle se sluchátky a v ruce ovladač, pod nohama místo kamenů zarývajících se do chodidel dřevěné parkety.

„Všechno mělo směřovat k tomu, že ve vzduchu visí potíže,“ poodhaluje záměr David Střeleček ze skupiny Reaper Death Seal Corporation, která vyvinula herní prostředí a rovněž se na instalaci podílela umělecky. Kmenová galerie A.M.180 na pražských Vinohradech měla nejasnou budoucnost, proto se ze skutečného světa s výstavou Frontier Justice Experience přesunula na útes, do virtuální reality. Vstoupit do ní ale mohli jenom návštěvníci instalace v košické Šopa Gallery a nárazově pár dalších v jednom letenském bytu.

Lunchmeat

Přísahali byste, že jste na útesu – místě daleko od deštivých pražských ulic – skutečně byli, ne ho jenom nezúčastněně sledovali na monitoru. Místo zrozené z polygonů a objektů modelovaných ve 3D programech skrývá neprobádané cesty, jak se naplno ponořit do poslechu hudby nebo prožívat umění.


Hodiny zážitků, platím v polygonech

I kdybychom nikdy nevkročili do virtuální reality, máme o ní díky kyberpunkovým filmům jako Matrix nebo románům Williama Gibsona představu. Nutno říct, že většinou jde o současně lákavé i mrazivé vize. O skutečnost tak skutečnou, že nejsme schopní rozlišit simulaci od jejího předobrazu. Nebo paralelní realitu tak luxusní a pohodlnou, že ji lidé nikdy nebudou chtít opustit – to vystihuje obavy myslitele Michaela Heima z eseje Metafyzika virtuální reality napsané roku 1974. Jedním z nebezpečí je podle jeho slov „syndrom změněného světa, který hrozí lidem trávícím delší čas v různých simulátorech reality, až k absolutní ztrátě identity při opuštění fyzického já“.

Už v roce 1989 – tedy před příchodem webu – se začalo uvažovat o masovém rozšíření těžkopádné a drahé technologie umožňující vstup do ještě nedokonalých virtuálních světů. Virtuální realita je pořád drahá zábava – nejrozšířenější brýle Oculus Rift stojí desítky tisíc a k nim si musíte pořídit počítač s nadupanou grafickou kartou a procesorem. Pokud váš hardware nestačí na virtuální prostředí a seká se obraz, začne se vám automaticky dělat nevolno. Vynálezce brýlí Oculus Rift, největší propagátor a osobnost virtuální reality Palmer Luckey však v rozhovorech zní sebejistě: „Přinést VR masám je pro mě morální imperativ.“ Temné scénáře si nepřipouští.

„Zážitky jsou novou tvrdou měnou,“ píše časopis Wired a předpovídá, že po internetu informací přijde internet zážitků – s virtuální realitou si budeme mít možnost vyzkoušet, jaké to je žít na Marsu, místo sledování dokumentů o přírodě budeme rovnou poletovat subsaharskou pouští a o ozbrojených konfliktech si už nebudeme číst, ocitneme se přímo pod palbou. Jako v projektu Immersive Journalism, který spojuje virtuální realitu s novinařinou. Termín imerze značí, jak vás dokáže simulované prostředí vtáhnout do děje. Není divu, že největší využití zatím nachází VR ve videoherním průmyslu, pro který je imerze velkým tématem odjakživa. „Stačí, když si to jednou vyzkoušíte, a okamžitě kouzlo pochopíte. Pohltí vás,“ odpovídá pro týdeník Respekt Daniel Jerman ze studia DIVR Labs, které stojí za jednou z nejúspěšnějších videoher pro virtuální realitu Blue Effect.

Hned po videohrách je tu hudba a umění – s virtuální realitou pracovala Björk na albu Vulnicura, těžkotonážní rapová dvojka Run the Jewels nebo íránsko-londýnský producent Ash Koosha. Poslední jmenovaný vás vtáhne do virtuálního prostředí plného abstraktních tvarů. „Je to jako vytváření média, u kterého nejste schopní rozlišit, jestli je to hudba, nebo něco jiného. Už se o tom nebude ani mluvit jako o hudbě. Bude to prostě jenom zážitek,“ řekl Ash Koosha v rozhovoru pro britský The Quietus.

Fajn plán na prázdniny

Zatím jediným kolektivem angažujícím se v této oblasti jsou u nás v úvodu zmiňovaní Reaper Death Seal Corporation. Trojice se dala dohromady minulý rok o prázdninách, nejtěžší bylo podle jejich slov sehnat peníze na výbavu, naučit se programovat byla pro ně hračka. „Fajn plán na prázdniny, tak mi to přišlo,“ vzpomíná Střeleček, který tvorbu VR prostředí bere jako koníček a volnou uměleckou tvorbu. Vše začalo vytvářením pozvánek pro platformu Soda Stream. Každou jednu neděli v měsíci se diskutovalo na témata dotýkající se estetiky digitálních médií a teorie umění v pražském prostoru Punctum. Po diskuzích následoval koncert experimentální hudby.

V potemnělé místnosti mohli návštěvníci Soda Streamu vidět zárodek prvního projektu, když hráč s kapucí kousek od baru ovládal prostřednictvím gamepadu futuristické auto – při projekci na festivalu Lunchmeat projíždělo na velkém plátnu dystopickými tratěmi. Plán byl mít celou dobu v sále jezdce-hráče, který bude bezchybně zvládat trať. „Dráhy vznikly na základě vytažených souřadnic z Google Maps o reálných silnicích – najdeme je v Japonsku nebo ve Švýcarsku,“ vysvětluje Michal Plodek, jediný člen skupiny ovládající volný vývojářský software Unity. Nyní pracuje Plodek se společníky na tom, aby mohli hru zpřístupnit na internetu.

Genot Centre – r.bit

Jednu hru od Reaper Death Seal Corporation si už můžete sami vyzkoušet, aniž byste potřebovali brýle pro virtuální realitu. Doprovází nejnovější release s názvem r.bit kazetového labelu Genot Centre. Je postavený na stejném principu jako u vizualizace k Lunchmeatu, hra vznikla jako projekce k živému vystoupení, kde měl být přítomný hráč a během koncertu létat meziplanetárním systémem plným nedefinovatelných forem, tvarů, textu a objektů. Nahrávkou Danea Lawa, který rozsekává techno ze starých pásek a kříží ho s euforickými trance nájezdy, vás proveze nebeský avatar, kosmická loď. Vaším úkolem je navigovat loď ke křiklavě zeleným objektům – střípkům nahrávky r.bit, jednotlivým trackům. Vytvořit prostředí zabralo skupině asi týden práce.

Dane Law - r.bit // GAME by Reaper Death Seal Corporation (teaser 2) from Genot Centre on Vimeo.

Ocitnout se uprostřed tracků

Dát lidem cokoliv si přejí v jakýkoliv okamžik. Tato myšlenka existuje odjakživa, jednou je to zlatá rybka, jindy virtuální realita. Harvardský filozof Robert Nozcik si před více jak čtyřiceti lety položil otázku: „Představte si stroj, který vám dá zažít jakoukoliv zkušenost, splní každé přání. Bude stimulovat váš mozek a vy si budete myslet, že píšete geniální román. Celou dobu ale bude vaše tělo naložené v tanku s tekutinou a vy budete mít na hlavě připevněné elektrody. Připojili byste se?“ K psaní románu si stačí přimyslet ještě skládání geniálního alba. Některá prostředí ve virtuální realitě vám něco podobného umožňují už dnes.

Pořád ale na začátku musí být váš cit, intuice a talent. Pro komplexní prožitek hudby ve virtuální realitě stále potřebujeme jednoduše dobré album, jaké nahrál třeba technooptimista Ash Koosha. Nahrávku I AKA I opatřil virtuálním prostředím, dvakrát já v názvu odkazuje k jeho lidské a digitální verzi. Když o albu mluví v rozhovorech, používá slovo sochat. Ve skutečnosti tvaruje geometrické sonické objekty. Virtuální realita nám umožňuje ocitnout se uprostřed kreativního procesu, v hlavě hudebníka. Otevře nám nové interpretace abstraktní hudby a vezme nás do prostředí, kde se ocitneme uprostřed jednotlivých skladeb nebo je budeme obdivovat jako objekty v galerii. Zatím jsme ale teprve na začátku.

Výstavu Frontier Justice Experience II. budete mít příležitost zažít ve virtuální realitě od 10. března v A.M.180 Gallery.

autor: Miloš Hroch
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka