V knize Brambory na vloupačku opět útočí švédský humor

Märtha Andersonová nakráčí ve svých sedmdesáti letech do banky s myšlenkou na loupež. Se svým chodítkem se došourá k přepážce a podá obsluze výstřižek z novin s nápisem „Tohle je přepadení“. Ne všechno ale vyjde podle plánu. Nikdo starou paní, která se opírá o chodítko, nebere vážně. Nemá zbraň ani nic jí podobného, čím by mohla vyhrožovat, a tak je s úsměvem ostrahy a s tím, že důchod přijde až za pár týdnů, posazena do taxíku a odlifrována zpátky do domova důchodců.

Takto začíná další severská komediálně laděná kniha. Oproti Staříkovi nebo Analfabetce se však nepracuje pouze s jednou hlavní postavou outsidera, ale se skupinou seniorů, kteří mají po krk špatného nudného života. Představa toho, jak si celá stará parta slíbila, že bude bydlet ve stáří spolu, se vyplnila, ale nedopadla úplně podle představ. Jejich původní plán bydlet na zámku selhal, a tak všichni skončili v domově pro seniory Konvalinka, nyní Diamant, kde se stará kumpanie nepravidelně schází v Märtině pokoji a popíjí moruškový likér. Při tomto sletu nad lahodným mokem však Märtha, profesionální manipulátorka, potřebuje ukout jiné pikle – dát dohromady skvadru důchodců pro různorodé zločiny, protože jak už si vyzkoušela, sama to nezvládne.

Tato parta si brzy začne říkat Liga seniorů a čtenář jí od prvních řádků bude fandit, protože se v jejích řadách objevují různorodé a sympatické postavy: Märtha jako mozek a morální podpora gangu, Lumen, zručný vynálezce s pozitivním přístupem k životu, dobře vychovaná, ale trochu bojácná Stina, lehce nedoslýchavá účetní Anna-Greta a Motyka, zahrádkář, který jen u okopávání brambor nikdy nezůstal a který má vždycky po ruce trochu trávy nebo něčeho jiného.

Brambory na vloupačku|foto: Nakladatelství Argo

Loupeže se stupňují, od nepodařeného vybílení banky k vykradení trezoru luxusního hotelu nebo k únosu. Jenže Liga seniorů nemá nikdy dost. Jejich zlodějské konto s každým novým zločinem roste, je totiž financováno z kapes ultra bohatých a část z něj má jít na státem zanedbávanou kulturu. A jak peníze a cennosti v některých místech mizí a jinde přibývají, na scéně se objeví několik nepřátel, kterým se počínání Ligy moc nelíbí, a také ti, kteří by se na jejich úspěchu rádi trochu přiživili. Takže skupinka vrásčitých postav začne čelit nejednomu problému a jejich úhlavní nepřítel, sestra Barbro a další personál pečovatelského domu, kteří si všimnou, že zde přebývá několik kelímků s prášky na uklidnění, přestanou být hlavní obtíží. Je tedy potřeba zaskočit na tajňačku do posilovny, pustit si Eye of the Tiger a namáknout pár svalů, aby se budoucí vloupačky úspěšně vydařily.

Při čtení samozřejmě také záleží na chvilkovém rozpoložení, ale Brambory na vloupačku nepřestávají bavit, hlavně díky barvitým hlavním postavám, které ke všemu přistupují po svém (a dokážu odpustit i to, že všechny používají vesměs stejný, neměnný jazyk). Snad se v budoucnu dočkáme dalších komedií ze severských zemí. Jak se zdá, jde jim to.