Velký návrat pro ústecký Činoherák?
Ještě den před volbami nikdo nečekal, že v příběhu ústeckého Činoherního studia nastane takový zvrat. Od doby, kdy bývalé vedení města oblíbenému divadelnímu souboru změnilo způsob financování, Činoherák na podmínky nepřistoupil a před úplným zánikem se pokusil zachránit v bývalém kině Hraničář, se změnilo hodně. Po komunálních volbách, ve kterých vyhrálo hnutí ANO a platforma PRO Ústí, to vypadá, že by se divadlo mohlo na původní místo se slávou vrátit. Zároveň možná zůstane jednou nohou v Hraničáři, ve kterém se rozjíždí centrum pro všechny druhy alternativní kultury.
„Tady jsme v hlavním sále?“ ptám se programového ředitele kulturního prostoru Hraničář Ondřeje Kleina. „Je to kinosál, původně to byl spolkový sál německé sociální demokracie, což jsou nějaká 30. léta.“ – „Teď je to tu nachystané na co?“ – „Dnes večer se tu bude hrát třetí repríza hry Martina McDonagha Kráska z Leenane, je to nejnovější hra Činoheráku, kterou jsme premiérovali 26. září. Sál byl beznadějně vyprodaný, diváci měli radost, že se to otevřelo, i když to bylo s rizikem, že může třeba přijít policie a může to představení přerušit.“
Problémem bylo demontovatelné jeviště, které podle stavebního odboru magistrátu ohrožovalo veřejnost. „Opírali se o to, že demontovatelné pódium je stavba, ke které se vyjadřuje stavební úřad, což nemá žádnou oporu ve stavebním zákoně,“ kroutí hlavou Klein.
„Úvahy o tom, že se kino stane naším útočištěm, začaly někdy kolem března. Spojili se lidi kolem umění, lidi z Činoherního studia a do toho parta dvou mecenášů, Martin Hausenblas a Jiří Mach. To, že půjdeme do Hraničáře, jsme museli asi měsíc tajit, protože v tu chvíli by na to město zaútočilo, ta válka byla tak rozjetá, trvala až teď do voleb,“ říká umělecký šéf Činoheráku Filip Nuckolls.
Budovu Hraničáře město nevlastní, podle lidí z divadla ale pořád mělo dostatek prostředků, jak ve válce pokračovat. „Od začátku působení v Hraničáři jsme tu měli pět kontrol stavebního úřadu, kontrolu hygieny, pak tady byl inspektorát práce, to nejsou zrovna úřady, který konají v takhle krátkým období takhle agilně,“ říká Klein.
S Nuckollsem se shodují v tom, že město jejich kroky vnímalo jako součást předvolebního boje, platforma PRO Ústí, která ve volbách nakonec skončila jako druhá a s největší pravděpodobností teď bude městu vládnout spolu s hnutím ANO, je s Činoherákem nejen personálně propojená, záměr vrátit divadlo na původní místo ve Varšavské ulici je součástí jejího volebního programu. „Pletli si občanskou nespokojenost s předvolebním bojem, to skutečně nebylo tak míněno, my jsme jen bojovali za svoji existenci. V tomhle městě není nic, takže když sebrali ještě Činoherní studio, tak to vyvolalo vlnu občanský nespokojenosti, myslím, že se týkala víc lidí než jen těch, co chodí do divadla.“
S tím souhlasí i kandidát na primátora ústeckého hnutí ANO Josef Zikmund. Lidé podle něho dali jasně najevo, že si přejí změnu. „Souhlasíme s tím, že tady musí být nějaká alternativa, co se týká činohry. Činoherák je jedna z alternativ, která by tady mohla být, město si to musí podržet, takže Činoherák ano, a pokud to půjde a vzájemně se dohodneme, tak by se měl vrátit zpátky na Střekov,“ říká Zikmund s tím, že předchozí kroky města ohledně divadla byly podle něj nešťastné. Jednání s PRO Ústí prý zatím probíhají velmi dobře, v mnoha věcech spolu dvě politická uskupení souhlasí.
Šéf PRO Ústí Martin Hausenblas je prý po dlouhých jednáních unavený, když ale vejde do rozsvíceného Hraničáře a sedá si do poslední řady, vypadá nadšeně a ptá se mě, jak se mi uvnitř líbí. Schůzky s ANO vidí nadějně. Hned v úvodu prý jeho strana artikulovala čtyři hlavní podmínky pro další pokračování vyjednávání. Jsou jimi požadavek na zveřejnění všech městských smluv, zrušení úpravy jednacího řádu, která zamezuje občanům se vyjadřovat v průběhu zasedání zastupitelstva, a požadavek zásadní regulace hazardu. „Poslední kapitola je, že trváme na tom, že Činoherák, zásadní ústecká instituce, která má hodnotu a brand přesahující město, se musí vrátit do divadla na Střekově.“
Nuckolls a Klein mají z náhlého vývoje přirozeně radost. Podle Kleina, který by do budoucna chtěl Hraničář získat do vlastnictví, by Činoherák mohl mít v tomto prostoru jistotu pro případ, kdyby se „kritické divadlo ve městě zase stalo trnem v oku“. Nuckolls s ním souhlasí, prý už dopředu přemýšlí, jaké hry Hraničáři nabídne i v případě, že by se divadlo brzy stěhovalo zase zpátky. „Hodně jezdím po republice a myslím si, že je to jedna z nejlepších divadelních studiových budov a že tam divadlo prostě musí být, hodně občanů by to tak chtělo. Na jaře jsme neměli žádnou scénu, a bylo by ideální, kdybychom tou krizí získali dvě, ve Varšavský by byl základ, ale do Hraničáře divadlo taky patří,“ uvažuje Nuckolls.
„Co v těchhle týdnech děláte?“ ptám se na závěr. „Makáme,“ směje se Klein. „Já se dávám do kupy,“ odpovídá Nuckolls. „Pořád jsem byl nervózní ten týden před volbama, moc jsem nejed a nespal, tak teďka se snažím zkoušet. 31. října máme další premiéru, František Marek, náš kulisák, napsal text Hlas srdce, tak na tom teďka pracujeme. Do toho uvažujeme co dál, protože jenom blázen by si myslel, že volbama všechno končí a od teď to bude lol. Teď naopak myslím, že skutečnost reálný každodenní politiky nám ukáže, že to bude tvrdší, než si myslíme. Takže teď bude třeba ještě víc se zatnout.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
