Verbeke: Jak se spasit před samotou
U nás víceméně neznámá belgická spisovatelka Annelies Verbeke patří ve své zemi mezi nejoblíbenější spisovatele své generace. Její debut Slaap! (2004, česky Spi!, Kniha Zlín 2012) si koupilo přes sedmdesát tisíc lidí a zajistil Holandsku literární export do osmnácti zemí světa. I proto má Verbeke svoje čestné místečko na stránkách holandského literárního fondu. V profilu tady o sobě autorka tvrdí, že její příběhy jsou nejčastěji o smolařích, protože jsou podle ní blíže esenci života. Ale jsou blíž rybám?
Hlavní postava jejího nejnovějšího románu Spaste ryby prvních pár stránek jako smolařka nepůsobí. Monique Champagne je spisovatelka, která pečlivě dodržuje svůj záviděníhodný denní režim: projíždí se na kole, připravuje zdravé jídlo, po kterém ihned umyje nádobí, dává si horké koupele a taky se věnuje samostudiu ohrožených druhů ryb. Až odporně entuziastická Champagne se totiž chystá změnit svůj život. Místo spisovatelské profese se bude věnovat něčemu opravdu smysluplnému – rybám, těm nebohým němým tvorům, kteří se nemohou bránit drastickým výlovům v mořích celého světa. Proč? Protože Monique samozřejmě je naprostá smolařka. Smolařka, která se marně snaží naplnit prázdno potom, co ji opustil milenec Thomas.
Snad je to jasné už z předchozího odstavce – Annelies Verbeke má smysl pro humor a umí být sympaticky absurdní. Po radikální životní změně objíždí ichtyoložka amatérka Monique akademické kongresy, kde se úpěnlivě snaží neusnout při přednáškách na téma Dopady vystavení subletální koncentraci vodního roztoku amoniaku a hypoxie na pohybové návyky pstruha obecného. Sama na kongresech předčítá vlastní procítěné eseje, u kterých robotičtí akademici jenom pokyvují hlavami v hrané empatii, pokud se tedy nesmějí.
Jak příběh postupuje, humor se z něj pomalu vytrácí a zůstává jenom absurdita. Monique bere svoje evidentně zbytečné rybí poslání čím dál vážněji. Vnímá ho totiž jako jedinou možnou cestu za spásou sebe i celého lidstva, které se evidentně žene do záhuby, když chce zničit jeden z článků své vlastní evoluce. Sama chce být naopak tou, co udělá další evoluční krok. Tak jako ryba před miliony let unikla z vody na souš, Monique marně touží zmizet ze svého prostředí. Očividně tu nejde jen o smutek z nešťastné lásky, ale o touhu lidstvo nadobro zbavit samoty.
Spaste ryby je útlá knížka, která s překvapivou odvahou rozdává rány hned do několika stran. Nizozemce Verbeke se výborně daří postihnout třeba jistou nesmyslnost psaní i deziluzi spisovatelů, kteří své životy přetavují na nepravděpodobné příběhy. Výstižně popisuje ty všem známé peripetie končícího milostného vztahu. A jak už je u téhle spisovatelky evidentně zvykem, dokáže lidem přiblížit i ty nejvzdálenější outsidery.
Právě proto by bylo dobré, aby sama Verbeke nezůstala outsiderkou na českém knižním trhu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
