Vladimír Kokolia: Naše legendy jsou cvičené k utrpení
Osm vybraných osobností ateliéru Grafika 2 z AVU a mnoho legend, které je provází. Do poloviny prosince se budou postupně odhalovat návštěvníkům pražské Galerie Havelka. Legendy, nebo jak říká profesor Vladimír Kokolia „hlody“, někdy spíše připomínají historky z natáčení. Třeba ta, která popisuje zážitek vystavujícího Viléma Baleje: „Sežral cizí koblihu z louže a liboval si, jak si vypěstuje protilátky.“
Objevily se na seznamu legend některé, které se autor projektu nakonec rozhodl nezveřejnit, aby uchránil pověst umělců? „To je docela přesná obava. Dost často je to v režimu kompro. Je to docela citlivá věc. Zatím je tedy minimálně cenzury od těch samotných legend. Musí také něco vytrpět, jsou cvičení k utrpení,“ odpovídá vedoucí ateliéru i osmitýdenní rezidence v galerii, profesor Kokolia.
Trpěli tedy samotní vystavující nebo se nad historkami o jejich osobě spíš úsměvně pozastavili? „Měl jsem radost, ale zároveň jsem se samozřejmě trochu styděl. Ale uzrálo to ve mně a záhy jsem z toho měl velmi dobrý pocit,“ popisuje rozličné dojmy z příběhů, které se šíří ateliérem i galerií o jeho osobě, loňský účastník projektu Legendy, absolvent Ateliéru Grafika 2 Ryan O’Rourke.
Účastníci výstavy se nejprve na čtyři dny zavřou v prostorách galerie, kde pod dohledem kamery přenášející obraz na internet vytváří nová díla. Následující úterý pak výsledek prezentují na vernisáži a odpovídají návštěvníkům na dotazy týkající se mimo jiné i legend, které na ně prozradí doprovodné materiály. A jak vlastně pojem „legenda“ v rámci projektu profesora Kokolii chápat?
„Trochu se bojím, že ten pojem za chvilku nebude vůbec použitelný, protože ho zrovna dost zneužíváme. Ten náš záměr je skutečně v tom původním slova smyslu legendy, že se vypráví nějaké příběhy, hlody, morytáty, nejrůznější udání, která sbíráme. To se celkem samovolně děje. Je to výstava legend. Těch textového žánru,“ vysvětluje posluchačům profesor a směrem k umělcům dodává, že „těm, kterých se to týká, říkáme legendy, a doufám, že se nebudeme brzy stydět za to, že takové zneužité slovo je k některým z nich připojené“.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
