Zdeněk Burian nekvalitou tisku trpěl, spokojený by byl až dnes
„To bylo opravdu dilema. Měli jsme asi patnáct nebo sedmnáct obálek s různými motivy. Chtěli jsme co největší možný formát, který se vejde do českých tiskařských strojů, aby si to každý vychutnal,“ vypráví Ondřej Müller o nelehké volbě, při níž se z původně tisíců děl ilustrátora snažili dobrat k jednomu jedinému. Na obálce velkolepé monografie Dobrodružný svět Zdeňka Buriana, jíž je spoluautorem, nakonec stojí vyděšený slon lovený tygrem, ilustrace z knihy Krotitel hadů.
„Fanoušci Zdeňka Buriana po čase, ať se sejdou v hospodě, v knihovně nebo kdekoliv, mají takový zvláštní lesk v očích a velmi snadno se rozpoznají,“ říká s nadsázkou Ondřej Müller o komunitě „burianologů“, kteří se poslední čtvrt století sdružují kolem muzea ve Štramberku. Do nedávného vydání monografie věnované rokům 1927 až 1942 byla jedním z hlavních studijních materiálů Burianova díla deset let stará publikace Vladimíra Prokopa, která vyšla u příležitosti rozsáhlé výstavy umělce v Jízdárně Pražského hradu. Dobrodružný svět Zdeňka Buriana na ni navazuje, překračuje ji o více než sto stran a především fascinuje kvalitou tisku vybraných kvašů. Burian sám přitom celý život bojoval s nekvalitními kopiemi své tvorby.
„Koncem třicátých let byla reprodukce opravdu na špičkové úrovni, ale pak to šlo kvůli válečné a poválečné situaci rapidně dolů. Během šedesátých let byla polygrafie v Česku opravdu v tragickém stavu, během normalizace se to moc nezlepšilo, a tím Burian opravdu silně trpěl,“ prozrazuje druhý z autorů knihy Rostislav Walica.
„Dnešní ilustrace hledí na něco jiného. Myslím, že je to hodně ovlivněno filmem, videi a internetem. V ilustraci pro děti jde o jakousi fantasknost, nadsázku, burtonovské pitvoření světa. Přeci jen ty ilustrace vypadají úplně jinak. To byla třeba parketa, kde si Zdeněk Burian nikdy nebyl úplně jistý. Do fantastiky se mu vždycky vtíralo jakési reálno,“ uzavírá Müller. Více si poslechněte v záznamu rozhovoru.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
