Země bez zákona, mozku a identity
Prohibiční gangsterka je už tradičně horký artikl, obzvlášť ta, kde v popředí stojí hoši na té „špatné straně barikády“.
Skutečný příběh trojlístku bratří Bondurantových, kteří za časů prohibice provozovali v Ohiu poměrně výnosný podnik s falšovanou whisky Moonshine, zpracoval do románového tvaru v roce 2008 jejich potomek Matt, následně ho do podoby scénáře přetavil hudebník a spisovatel Nick Cave. Režie snímku s názvem Země bez zákona se ujal John Hillcoat, letitý filmový svazek dvou svérázných Australanů na stříbrném plátně tak pokračuje.
Pokud bychom hledali výstižnou kategorii, kam osudy neurvalých a velmi odolných bratrů zařadit, nabízela by se škatulka „macho sentiment“. Snímek založený na ich-formovém vyprávění benjamínka rodiny Jacka totiž nenabízí žádný zásadní příběh ani žádný zásadní vhled do prohibičního běsnění 30. let. Je to film postavený na karikaturách tvrďáctví mužů, kteří jako správní američtí „selfmademani“ ustojí všechny nástrahy, přelstí zkorumpovaný zákon a udrží rodinu pohromadě, i když se na ně ze všech stran ženou katastrofy. Taková zaprášená a zakrvácená verze amerického snu.
Rukopis Nicka Cavea je snadno rozeznatelný v úsečných, bručivých a hrubých charakterech, které jsou však tentokrát odtažité jen zdánlivě. Ve skutečnosti jsou oba starší Bondurantové synonymem neohroženého chlapáctví, které vítězí i nad charakterovými vadami. Forrest i Howard jsou násilničtí prosťáčci, druhý zároveň mocně holduje samohonce. Jack je zase prototypem frajírka, který má jako jediný vyvinuté obchodní myšlení a touhu vyhledávat vyšší gangsterský status quo. Proti téhle esenci sympatické drsnosti a vychloubačnosti stojí až kabaretně zženštilý a deviantně násilnický návladní Rakes, jenž sice zastupuje právo, ale ve skutečnosti je to on, kdo porušuje nejzákladnější morální pravidla.
Zemi bez zákona chybí výrazný dramatický oblouk. Je to film postavený na macho naparování, hláškování, rozbíjení ciferníků a popíjení kořalky. Důležitou složku představuje samozřejmě vývoj rodinné palírny a zápolení se stále hysteričtějším Rakesem. Pozérství a celkově nadměrně zdrsnělá stylizace jsou sice zčásti reflektované, film se s nimi však od začátku do konce nekriticky opájí a zdůrazňuje je jako svou jedinou kvalitu. Adorace buranství a sedlácké prostoty je tak bezelstná, až mění celou podívanou v přihlouplou a neumělou poctu žánru, z nějž Země bez zákona dokáže vydestilovat jen nápodoby ikonických scén, základní pózy a velmi zjednodušené prototypy postav.
Rezignace na řemeslnou i psychologickou rafinovanost filmů Martina Scorseseho či Briana De Palmy, sociální milieu seriálu Boardwalk Empire či syrovost Veřejných nepřátel Michaela Manna je u životních peripetií trojlístku ohijských „rednecků“ sice pochopitelná, na druhou stranu Země bez zákona nenabízí jako náhradu nic než okatou „hru na drsnost“. Neplyne z ní však propracovaná žánrová podívaná, ale spíše stereotypní fraška, jakási gangsterka pro začátečníky, kteří se nechtějí zbytečně obtěžovat historickým kontextem a morální ambivalencí „dobráckých grázlů“.
V Zemi bez zákona lze identifikovat všechny potřebné ingredience, ale jejich spojení je buď odbyté, nebo úplně vynechané. Výsledný tvar připomíná samohonku, která sice povědomě škrábe v krku, ale postrádá jakoukoli sofistikovanou dochuť slavných vzorů.
Hodnocení: 40 %
Země bez zákona (Lawless)
John Hillcoat, USA, 2012, 115 minut.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
