Ženy umí zvládat víc věcí najednou. Jak stereotypy ovlivňují filmové profese?

Filmový vědec Jan Hanzlík se v jednom ze svých výzkumů zaměřil na to, proč jsou některé filmové profese vnímány jako ryze ženské a jiné jako ryze mužské. Existuje například minimální množství kameramanek, režisérek, téměř žádné osvětlovačky a velmi málo žen najdeme i v pozicích filmových architektek. Na druhou stranu pracuje celá řada žen na pozici klapky a skriptky.

„Ty důvody, proč tohle dělení existuje, jsou často založeny na stereotypech, které jako důvody pro volbu dané profese často uvádí i sami ti, kteří ji vykonávají. Jeden z takových stereotypů je třeba to, že ženy jsou schopné vykonávat víc věcí najednou. Potom povolání, která vyžadují, aby člověk dělal víc věcí naráz, jsou přisuzována ženám. Přitom výzkumy, které jsem prostudoval, ukazují, že to není tak jednoznačné. Existují výzkumy, které tvrdí, že ženy mají lepší předpoklady pro to, aby dělaly víc věcí najednou. Ale zároveň existují výzkumy, které to popírají. Další z takových stereotypů je tvrzení, že ženy mají víc empatie než muži. I v tomhle případě některé studie ukazují, že to není pravda,“ vysvětluje Jan Hanzlík.

Jane Campion je jedna z nejvýraznějších režisérek současnosti|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

V rámci svého výzkumu si Jan Hanzlík dokonce na vlastní kůži vyzkoušel dvě profese – klapku a skriptku, které jsou ve filmovém průmyslu vnímány jako ženské.

„Moje první profese byla klapka. Ale ta je vnímána jako pozice přechodná. Ženy z ní pak obvykle postupují do profese skriptky a muži na pozici asistenta kamery. Takže v tomto případě se nad tím nikdo ze štábu až tolik nepozastavoval. Něco jiného bylo, když jsem přijal práci skriptky. To už ve štábu vyvolávalo různé pobavené reakce a přisuzuji to právě tomu, že je to práce vnímaná jako definitivní a ženská. Tím, že jsem ji začal vykonávat, jsem narušil genderovou dichotomii a bylo to okolím vnímáno jako značně nezvyklé.“

Během dotazování jednotlivých členů filmových štábů Jan Hanzlík zjistil, že řada lidí uváděla nejrůznější genderové stereotypy právě jako důvody, proč je ta či ona práce vnímána jako ženská. Například samy skriptky často tvrdily, že jejich profese vyžaduje umět zvládat víc věcí najednou a že to ženy, které v životě musí zastávat víc rolí – matka, zaměstnankyně, pečovatelka o domácnost atd., umí lépe než muži. „Problém je, že stereotypy jsou hojně šířeny v médiích, kde jsou prezentovány jako něco ověřeného, prozkoumaného a jistého. Tím se stereotypy šíří a jsou lidmi brány jako oprávněné, ačkoliv výzkumů na toto téma není tolik, a navíc jsou výsledky leckdy rozporuplné,“ dodává k tomu Jan Hanzlík.

Klapka na natáčení seriálu České století v Lešanech|foto: Eva Rajlichová

Stereotypy přisuzující ženám různé vlastnosti (multitasking, empatie, menší autorita v případě vedoucí pozice) jsou dle slov Jana Hanzlíka nebezpečné v tom, že mohou jednoduše sloužit k legitimizaci nerovného postavení žen na trhu práce a v pracovním procesu – a to nejen ve filmovém průmyslu.