Kultura On Air24. července  2012 v 09:30  

Žít v Reality Show

Z filmu Reality Show - Foto:  MFF KV

Z filmu Reality ShowFoto:  MFF KV

Matteo Garrone prorazil do popředí pozornosti svým tři roky starým opusem Gomorra, syrovým dokudramatickým pohledem na vliv neapolské mafie na život běžných lidí. Jeho druhý film zůstává věrný místu, ale obrací pozornost k jinému sociálnímu fenoménu: útěkům do světa rychlokvašených celebrit a simulací reality.

Blyštivý a opulentní svět „nové šlechty“ z reality show přitahuje majitele rybárny Luciana, který je sám velkým extrovertem. Velkolepé a nestřídmé orgie marnivosti a nevkusu ho lákají stále víc, jako by v nich mohl najít odpověď na to, kým je on sám. Být otcem od rodiny a bodrým prodavačem zkrátka nestačí. Lucianova fascinace reality show se prohlubuje až do nebezpečného fetišismu, který zcela rozvrátí hrdinův smysl pro skutečnost. Touha uniknout z všední existence do mystického prostoru „domu“ Velkého bratra změní bodrého showmana v paranoidní bytost, která je přesvědčená, že jejím osudem je odejít do lákavějšího světa řízené fikce. 

Reality Show je film vyznačený dynamickým napětím mezi dvěma prostory – jednak je tu běžná neapolská ulice a běžná italská rodina, groteskní, uječená, povrchně orientovaná na zevnějšek. A vedle štěbetavé, afektované a neurotické všednosti pak vystupuje prostor dekadentních radovánek, obskurně naleštěný povrch večírků, koncertů a nevkusných oslav, na nichž se schází novopečená elita produkovaná mediálním průmyslem. První s nábožnou úctou pošilhává po tom druhém a snaží se do něj vniknout – a paradoxně právě tento eskapismus činí sociální realitu ještě tíživější, jak se záhy přesvědčí Luciano a jeho rodina. 

Z filmu Reality Show - Foto:  MFF KV

Z filmu Reality ShowFoto:  MFF KV

Ráj celebrit se vší idiotickou pompou a okázalostí evokuje felliniovské feérie, na rozdíl od nich tu však nenajdeme dodatečnou nadsázku a metaforický přesah – jako by nebylo třeba k opulentnímu karnevalu cokoli dodávat. Na uliční úrovni Reality Show pracuje s Garroneho citem pro syrovost a přirozenost – fascinující dlouhé a střihem nenarušené záběry prostředkují překotné dění, povrchní žvanění i frenetické hemžení neapolské sociální periferie s jejími komickými aspekty. Reality Show zachovává dojem absurdity a pitoreskní komiky a přitom neopouští doménu realismu. 

Pokud něco ukazuje do důsledku, pak fakt, že společnost je natolik nasáklá novodobými iluzemi a mediálními mýty, že přesvědčení o materiální a autentické skutečnosti je stejně pošetilé jako Lucianovo fantazírování o světě Velkého bratra. Hrdinovo posvátné vytržení je aktuální verzí náboženské extáze, odvěkým nutkáním podléhat fetiši sledujícího oka, garanta řádu a smyslu. Fascinující herecký výkon Aniella Areny i precizně vystavěný fikční svět filmu vyzdvihují Reality Show nad rámec prvoplánového výsměchu moderní obsesi lidmi pod dohledem kamer. 

Luciano není politováníhodný proto, že by nechápal umělost a inscenovanost Velkého bratra – jeho osud je tragický právě proto, že o iluzi a manipulaci dobře ví, a přesto ji shledává jako bytostnou nutnost, bez níž by jeho život neměl smysl. Nejde tu tak o rozvernou komedii o naivním hlupci, ale o Garroneho komplexní pokus nahlédnout komplikovanost současnosti skrze kapku neapolské vody. Jeho snímek zkrátka dokáže za použití virtuózních formálních prostředků odkrýt mechanismus, který dělá aktéry reality show z nás všech. 

Hodnocení: 85 % 

Reality Show (Reality)
Matteo Garrone, Itálie, 2012, 115 minut. 

Autor:  Vít Schmarc
 

Nové články v rubrice

Anketa

 

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2014 Český rozhlas