Živí mrtví stále kráčí vstříc naději

13. duben 2015

Televizní neděle v USA tradičně ovládá večerní americký fotbal. Koncem loňského roku ale došlo několikrát po sobě k nevídané události: hon za šišatým nesmyslem porazil seriál, v němž jsou na denním pořádku hniloba, beznaděj, smrt a vyhřezlé vnitřnosti.

Fenomén Živí mrtví se rodil poměrně nenápadně. Když se v roce 2010 objevila seriálová adaptace komiksu Roberta Kirkmana, Tonyho Moora a Charlieho Adlarda na obrazovkách kanálu AMC, měla sice za sebou výraznou osobnost producenta a režiséra Franka Darabonta, nicméně přinejmenším první dvě série nenabídly o moc víc než dobrou zábavu pro oddané milovníky zombie tematiky, morbidních seriálových oddechovek a předvídatelných vztahů mezi postavami.

Na cestě k přežití

Od třetí série začalo být nicméně zřejmé, že skupina houževnatých poutníků pod vedením bývalého šerifa Ricka Grimese se při hledání ostrova bezpečí ve světě rozvráceném zombie apokalypsou stává něčím víc než jen krvavou kratochvílí. Odvážná práce s charaktery, sílící zájem o otázky morálky a lidskosti, ale i chytré nakládání s obvyklými vzorci survival žánru povznesly Živé mrtvé až k zenitu v podobě čtvrté řady, která dosavadní tušený potenciál seriálu přetavila ve strhující a emocionálně zdrcující podívanou s mnoha nuancemi.

03359488.png

Etabloval se poměrně jednoduchý model střídání nejistých přechodů přes nepřátelská území, kde stále lépe organizovaná Grimesova „banda“ čelí nástrahám záludného prostředí, a pobytů v komunitách, které hledají vlastní odpovědi na traumatické zhroucení všech struktur. Téma zvrácené autority se stalo refrénem seriálu. Největší pozornost tak věnují Živí mrtví ústřednímu charakteru Ricka, který se ze „správňáckého“ chlapa v uniformě přemění až v ultimátního mistra přežití za každou cenu – i za cenu popření principů, které zprvu zastával. Kolem něj se postupně shromáždí barvitá skupina jedinců, kteří po svém zápolí s danými předpoklady a starými identitami, jež se v nových podmínkách drasticky mění.

Právě skončená pátá série má zprvu tu výhodu, že tvůrci vrchol řady předchozí schraňují až pro první díl té nové. Napětí, nejistota a strach o osud jednotlivých aktérů, kteří umírají až nezvykle často a brutálně, tak ihned vykoply obrátky proklatě vysoko. Šev mezi doznívajícími starými motivy a těmi novými byl nicméně až příliš patrný. Série číslo pět se potýká s celkem klíčovou Achillovou patou – nově přidané postavy nepřináší příliš zajímavé osudy a jejich vzájemné vztahy jsou jalové. I zprvu nosný motiv zázračné záchrany, kterou slibuje mírně autistický charakter vědce Eugena s poctivým retro mulletem, se po pár úvodních dílech stal otravným a předvídatelným refrénem, který vyznívá do ztracena.

03359487.png

The sun in my life / It is dead

Scenáristé se trochu bezcílně uzlí v průměrných dialozích a z letargie Živé mrtvé tak vytrhují jen staré osvědčené postavy, jejichž charisma funguje samo o sobě. Jenže právě v momentě, kdy divácké hole začínají praskat, přichází zlom a ukázka vitality Živých mrtvých. Druhá polovina páté řady je jednoduše brilantní proto, že znovu dokáže překvapit. Po nejistém přešlapování mezi povědomými motivy přichází nová komunita, do níž se hrdinové snaží začlenit, a s ní i nová dilemata a překvapivý posun v náhledu na ústřední charaktery.

03359490.png

Smečka kolem Ricka Grimese je pro diváka v celém seriálu jakousi pevnou kotvou. I přes řadu hraničních rozhodnutí a drastických skutků jsou to právě Rick, Daryl, Michonne, Glenn a další, kdo ztělesňují poslední záchvěvy staré dobré civilizace, přátelství a obětavosti. Tvůrci se ale uchylují k zajímavému testu: co když postavy, které si prošly nevýslovným utrpením, vystavíme zkoušce utopií – městečku Alexandria, které vysoká zeď uchránila před rozkladem společnosti? Nebudou pak náhle ti, které bereme jako „pevné charaktery“, ve skutečnosti hrozivými stvořeními, kterým je samotná idea pokojného soužití a návratu k demokratickému vedení cizí? Co když každodenní boj o přežití není jen holou nutností, ale drogou, která v člověku osvobozuje jinak potlačené zabijácké pudy? Scéna, v níž tento pudový souboj ironicky podbarvuje song Spicks and Specks od Bee Gees, patří k dosavadním vrcholům seriálu, který Živé mrtvé znovu pevně pasuje do pozice quality TV.

Živým mrtvým se daří udržovat chytrou ambivalenci v lidech i jejich konání, navíc modelové střety různých komunit tradičně patří k největší síle seriálu, který už je dávno něčím víc než jen nervy drásajícím hororem o přežití. Mátožné zombie se definitivně stávají otravnou všudypřítomnou kulisou, přičemž scénu ovládají lidé – skuteční živí mrtví světa budoucnosti. Jejich boj o to, jak bude vypadat nové uspořádání civilizace, které morální hodnoty je nutno oželet a kolik svobody si lze v podmínkách neustálého ohrožení uchovat, se už dávno stal mnohem výkonnějším hnacím motorem než nájezdy na opuštěná skladiště a útěky před hnilobným chórem mrtvol, které přežily vlastní smrt.

03359491.png

Pátá série zvládne na ploše šestnácti dílů demonstrovat všechny síly a slabosti Živých mrtvých. Hlavní poselství je ale jasné: je jen málo seriálů, které dovedou tak nekompromisně pracovat s proměňující se identitou postav a atmosférou prostředí, které neustále testuje, kolik hrůz je zapotřebí, aby člověk přestal být člověkem a stal se bestií.

Hodnocení: 85 %
Živí mrtví (The Walking Dead)
AMC, 2014–2015, 16 x 45 minut

autor: Vít Schmarc
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.