Život objektivem žen bez domova na výstavě v NTK

„Fotily jsme, kde se dalo, kam nás život zavedl. Bylo to snadné a zábavné, technika nebyla žádný problém,“ říká fotografka Helena a Eva dodává: „Zachytila jsem věci, které mám ráda a na kterých mi záleží, ale i ty, co mě štvou, chtěla jsem společnosti ukázat, že by neměla zavírat před bezdomovectvím oči.“

Ženy fotily na levné foťáky na jedno použití. Zachytily různé momenty a prostředí, které je zaujaly nebo pro ně byly důležité. Jak říká Rad Bandit ze sdružení Jako doma, většinou zachycovaly pozitivní momenty: „Často vidíme fotografie úspěchu, něčeho, na co jsou hrdé, co se jim podařilo. Jsou to mnohokrát také motivy domova, který se neustále snaží vytvářet, ať už je to na ubytovně, v azylovém domě, nebo na noclehárně.“

Za tři roky vzniklo mnoho fotek, které pro výstavu pomohl uspořádat fotograf Václav Jirásek. „Po několika diskusích jsme se rozhodli jít po estetické stránce toho, co ženy nafotily. Je tam celkem 48 panelů a každá žena má svůj vlastní prostor.“ Koncept projektu je inspirovaný jednou z technik orální historie, kterou Rad Bandit studoval v Londýně: „Ten nápad není úplně nový, byl použitý před deseti lety v New Yorku. Fotografie může tímto způsobem sloužit jako rozšíření ústního vyprávění, ať už dokumentární, nebo estetické.“

Rad souběžně připravuje knihu, jejímž tématem je láska žen bez domova. Kniha, která vyjde v půlce dubna, obsahuje vedle lidských příběhů i analýzy toho, co bezdomovectví znamená pro společnost, jaké jsou jeho strukturální a systémové příčiny, proč je tak těžké se z této situace dostat. Poslechněte si rozhovor.