Znovu vychází Satanské verše. Rushdie má rozporuplný vztah s náboženstvím

Čím Rushdie zaujal čtenáře a kritiky? Zajímá mě, za co je tak uznávaný.
Zaujal je převážně spojením nebo propojením metafor, leitmotivů, které pocházejí z různých kultur, používá také množství filmových a novinářských prvků, objevuje se u něj surrealismus, proud vědomí a další. Hlavně je to tedy tím propojením různých prvků, důležitá je u něj také neuspořádanost syntaktické struktury.

V čem je kritický vůči islámu, a volí vždy témata, která vyvolávají nevoli po světě?
Rushdie má velmi rozporuplný vztah s náboženstvím jako takovým. Vzhledem k tomu, že pochází z islámského prostředí, je celkem jasné, proč se zamýšlel hlavně nad tímto náboženstvím. V Dětech půlnoci říká, že vnitřní místo v člověku, kde sídlí víra nebo absence víry, by mělo být, nebo spíše tyto fenomény by měly být nahrazeny osvícením. To znamená, že by měly být nahrazeny osvíceným, rozumovým přístupem ke světu, k realitě.

Myslíte si, že by se stal tak čteným a kritikou uznávaným, kdyby na něj nebyla uvalena fatva?
Myslím si, že určitě, o tom nemám pochyby. Jak jsem říkala, jeho druhý román, Děti půlnoci, je naprosto průlomový z důvodu Rushdieho inovativních technik a z důvodu tématu. Tím, že vychází z indických tradic a tématem toho románu je zrození nezávislé Indie, otevírá celému světu okno k Indii. Tento román měl pro indickou, ale i světovou literaturu velký význam a indická literatura se díky tomu stala daleko viditelnější v rámci literatury světové.

Proč se Rushdie nakonec za svůj román omluvil? Jsou Satanské verše stále tak hrozně kontroverzní, nebo se náhled na ně za těch 27 let od vydání proměnil? Pusťte si celý rozhovor.