Fandom Tolkiena i Kulhánkův splatterpunk. Liberatura se vydala do světa sci-fi a fantasy

„Dobrých knih v české fantastice je spousta a produkce je čím dál větší. Určitě ale neuděláte chybu, když si přečtete něco od Pavla Renčína, který loni vydal vynikající horor. Už po léta je velmi zajímavá Petra Neomillnerová,“ doporučuje náš host. Druhá jmenovaná autorka začínala se psaním fanouškovských textů, což je ostatně pro žánry typu fantasy a sci-fi příznačné. Proč ale čtenáře tak moc baví psát svoje vlastní verze příběhů z cizích světů?

Kudláč má několik teorií. „Nejspíš k tomu přispívá právě důraz na fantazii, vzbuzuje to obrazotvornost čtenářů a touhu setrvat ve fiktivním světě dál, i když autor už zemřel,“ myslí si. Nakonec je to ale určitě i tím, že v knihách fantasy a sci-fi se vytváří celé nové světy, ze kterých si pak vezmete pouhý malý úsek. Nechtěli jste nikdy napsat příběh mladého čaroděje z Mrzimoru, protože na něj Rowlingová skoro zapomněla? Nebo věnovat román Tomu Bombadilovi z Hobita?

Velkou část rozhovoru jsme s autorem monografie Anatomie pocitu úžasu věnovali studování českého fandomu. „Nejpočetnější u nás býval tolkienistický fandom,“ tvrdí Kudláč, sám aktivní člen klubu. V knize popisuje sofistikovanou strukturu fanouškovských klanů, které mají vlastní jádra – často i se stanovami. Okolo nich pak volně rotují takzvaní „divocí fanové“.

Antonín K. K. Kudláč s Anatomií pocitu úžasu|foto: Jonáš Zbořil

Čemu se v Česku fandí nejvíc, proč lidi milují Kulhánka nebo proč si dřív čeští sci-fi autoři dávali anglické pseudonymy? I o tom se dozvíte v poslední Liberatuře.