Letní čtení z nuda pláže s výhledem na ropné vrty. Borkovec zve do Lido di Dante

18. srpen 2017

Liberatura

Lido di Dante není jako Bibione, ani jako Caorle, už vůbec ne jako Benátky. V malém italském městečku se scházejí zlodějíčci, místní pláž obývají naturisté nebo lidé, kterým nevadí trochu depresivní výhled na nedaleké ropné vrty. Do Lida di Dante už dvacet let jezdívá básník Petr Borkovec, kterého fascinace podivným světem dohnala až k tomu, že o něm napsal knihu povídek.

„To místo je plné různých zbytků z moře, zbytků příběhů, které mají začátek a nemají konec, což se dobře domýšlí,“ říká o Lidu Petr Borkovec, který původně o prazvláštním italském městě psal básně. Lido di Dante si ale říkalo o prózu, tvrdí poslední host Liberatury. Ve dvanácti povídkách Borkovec píše o líných odpoledních, sledování sousedů a balkonových epizod, o barech plných malých kriminálníků nebo lidí, kteří tu hledají rychlé seznámení.

„Vyhledávám skupiny lidí, kteří mají svůj jazyk a řeší svoje problémy,“ vysvětluje Borkovec, který v Lidu di Dante píše třeba monolog naturisty, „tu povídku jsem napsal potom, co jsem začal číst naturistické weby. Sledoval jsem jejich témata, o čem se baví a jak. Nejčastěji řeší, co dělat, když textilák obsadí nudistickou pláž.“ Fascinace uzavřenými kolektivy Borkovce pohlcuje už od předchozí sbírky, kde psal o fotografech vážek. „Takových skupin mám spoustu. Báječní jsou geocacheři, výborná je outdoorová seznamka, nově mě baví lidí, kteří se baví o zbraních.“

Poslechněte si poslední Liberaturu s Petrem Borkovcem, ve které řešíme i rozdíly mezi prózou a poezií. Možná se ukáže, že zas tak veliké nejsou.

autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil