Liberatura s Radovanem Menšíkem: Píšu, protože musím

22. listopad 2015
Liberatura

Vedlejší pokoje je román s překvapivě propracovanou strukturou a sympaticky velikou literární ambicí. Co začíná jako penzionová mozaika, končí jako komplexní pokus o popsání lidské duše. Že se pokus podařil, to ztvrdila i porota ceny Knižního klubu. Autor Vedlejších pokojů Radovan Menšík obstál v konkurenci dalších 138 rukopisů. A my se ptáme, jak to, že jsme o něm nevěděli dříve?

„Ono mi to ani tak nepomáhá, jako že mě to spíš nutí. Samozřejmě mě to baví, spíš to ale dělat musím, protože kdybych to nedělal, tak bych se zbláznil,“ vysvětluje Radovan Menšík svůj vztah ke psaní. Věnuje se mu už od puberty, má za sebou povídkovou sbírku Moucha v kleci a také rukopis, který v soutěži Knižního klubu neobstál. Neúspěch ho vůbec nemrzel, protože byl ve věku, kdy se spisovatelská zručnost zlepšuje skokově.

Kam tedy doskočil s románem Vedlejší pokoje? Až ke kubistickému obrazu lidské duše. „Je to samozřejmě pokus,“ říká skromně Menšík, „Nevím, jak uvažuje dvaačtyřicetiletý a šedesátiletý muž, ale byl jsem překvapený, kolik toho člověk zapomíná, už když je mladý, a také kolik času ztrácí. Tak jsem si říkal, jak to asi bude dál.“

Poslechněte si poslední Liberaturu a dozvíte se také, jak se dá dohromady spojit kariéra učitele a spisovatele nebo co dál chystá Radovan Menšík s neúspěšným rukopisem.

autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.