Liberatura ve sladké tísni klína. O erotice v české literatuře

Radim Kopáč, jeden z autorů chlípného průvodce po erotice u nás, tvrdí, že nejlépe se smyslnosti vedlo v době dekadence a symbolismu nebo za první republiky. „Když se podíváte třeba do Erotické revue, tak tu najdete skoro všechny čítankové klasiky, přes Nezvala, Štyrského, Halase, Koláře, Voskovce a Wericha,“ upozorňuje Kopáč na to, jak se po roce 1918 uvolnily poměry. „Osvobozené libido souvisí do značné míry s osvobozováním národa.“

Už to není, co to bývalo

Po roce 1989 to s libidem už údajně tak skvělé není. Erotiku nahrazuje pornografie, nikdo už neomdlévá, metafory a symboly se vytrácí. „Obecně si myslím, že posun od té sofistikovanější, inteligentněji pojaté erotiky k té jednodušší pornografii způsobuje společensko-kulturní vývoj posledního čtvrtstoletí: nástup nových médií, směřování pozornosti k obrazové části, ne k textu.“ Současnému pohledu na erotiku v literatuře dominuje prozaičnost, rychlý střih, jediné, co zůstává, je humor – všudypřítomná součást domácí tvorby, ze které vystupuje snad jenom patetická červená knihovna a její vrchol na začátku 20. století. Kopáč ale upozorňuje, že knihy, ve kterých se místo perverzit ukazuje akorát žena (pojmenovaná třeba Lukrécie), měsíc, nesnesitelný závan vášně a pak omdlení, měly na vývoj erotiky zásadní vliv. Bez nich by nebylo nic.

Poslechněte si poslední Liberaturu o erotice u nás a dozvíte se, že čuňárny najdete už ve středověkém Mastičkáři.