Liberatura12. dubna  2017 v 18:00  

„Nechtěl bych být na vašem místě“. Cobainovi žáci je román o generaci Y ze sídláku

Cobainovi žáci – Miroslav Pech - Foto: Nakladatelství Argo

Cobainovi žáci – Miroslav PechFoto: Nakladatelství Argo

Mladý spisovatel Miroslav Pech se vždycky zajímal o outsidery. Tentokrát o nich vypráví v románu Cobainovi žáci, ve kterém sleduje dospívání kluka z malého jihočeského města. Putuje od Beatles k Nirvaně, od kytary ke krabičákům a lysohlávkám, od učňáku k práci v továrně.

„Outsideři mě zajímají furt,“ říká Pech na začátku našeho rozhovoru. Stejně jako před lety, když v Liberatuře představoval předchozí knihu Ohromně vtipná videa, dodává, že si sám připadá jako outsider. „Nic se na tom nezměnilo. Nedokážu se zařadit do spořádaného života, přestože mám sedmiměsíční dceru, manželku. Asi to tak bude pořád. Tím pádem i moje postavy jsou outsideři, protože je to svět, který znám.“ Zatímco Pech je outsider proto, že vyrůstal na maloměstě s přáním stát se spisovatelem, vypravěč Cobainových žáků se jeví na okraji hlavně z pohledu úspěšného vysokoškoláka z Prahy nebo Brna. 

Bez vidiny lepší budoucnosti

Kořeny outsiderství Cobainových žáků Pech účelově neprozrazuje. Podle svých slov chtěl prostě psát o mladých klucích, kteří své životy žijí bez vidiny lepší budoucnosti. Pro generaci, kterou starší ještě donedávna označovali jako bezprecedentně svobodnou, to může znít jako paradox. Pech to vidí jinak. „OK – můžu si číst knížky, jaké chci, můžu vycestovat. To je ale všechno. Prachy na cestování nemám. Říkat, že jsem svobodný člověk? To zkrátka nemůžu.“ 

Ani Cobainovi žáci nejsou smutná kniha. Je to tragikomické vyprávění o skupině generace Y, které nikdo nedal do vínku možnosti - Foto: Ivana Veselková

Ani Cobainovi žáci nejsou smutná kniha. Je to tragikomické vyprávění o skupině generace Y, které nikdo nedal do vínku možnostiFoto: Ivana Veselková

„Už třeba jen to, když za mnou ve čtrnácti přišli a řekli – teď se musíš rozhodnout, co budeš v životě dělat. Já věděl, co bych chtěl, ale to nešlo. Musel jsem mít na něco papír s kvalifikací a tu práci pak mám vykonávat. Tohle bylo první setkání se systémem dospělých lidí a nemůžu říct, že bych se tehdy cítil svobodně,“ vysvětluje Pech. „Nemůžu se ráno svobodně rozhodnout, že nepůjdu do práce.“ 

Popmusic z jižních Čech

Pechův román je plný zevlování na dvorcích jihočeských sídláků, popíjení v nonstopáčích nebo za školou, kocovin v zatuchlých pokojících. Inspiraci hledal Miroslav u svých vlastních kamarádů, sám u sebe, ale i v oblíbených knihách – Popmusic z Vittuly Mikaela Niemiho, u Islanďana Einara Mára Gudmundssona a jeho Andělů všehomíra. V jednu chvíli zmiňuje i Havlovu Audienci, to, když mluví o tom, jak mu starší čím dál častěji říkají: „Dneska bych nechtěl být mladý.“ Naposledy se mu něco podobného stalo v restauraci. „Nějaký týpek mě chytnul za ruku a řekl, že to v životě budu mít těžké. Lidi na mě prostě někdy kouknou a řeknou – tenhle kluk musí hrozně trpět. Je to jak v Audienci, kdy Sládek pořád říká: nebuď smutnej. Tuhle větu slýchávám pořád. Vždycky říkám: ale já nejsem smutnej! Aha, tak ty jsi zamyšlenej? V tu chvíli to nějak nechávám zajít do autu.“ 

Ani Cobainovi žáci nejsou smutná kniha. Je to tragikomické vyprávění o skupině generace Y, které nikdo nedal do vínku možnosti. Poslechněte si Liberaturu s Miroslavem Pechem! 

Pořad: Liberatura  |  Stanice: ČRo Radio Wave
Čas vysílání: středa 18:00; repríza neděle 05:00  |  Délka pořadu: 60 minut  
 

Nové články v rubrice

Sledujte nás

Anketa

 

Další nabídka

Mobilní verze | Podmínky užití | English
© 1997-2017 Český rozhlas

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace