Už sama se sebou nehraju schovku, říká básnířka Irena Šťastná
Na nové básnické sbírce Ireny Šťastné vás hned zpočátku překvapí grafika textů, které spíš než básně připomínají krátké prózy. Jsou ale prošpikované pomlčkami, což čtenáře nutí číst pomalu a pozorně. Tak, jak si to básně z knihy Žvýkání jader zaslouží. Potvrzuje to i porota ceny Magnesia Litera, která sbírku nominovala jako jeden ze tří nejlepších básnických počinů loňského roku.
„Možná je to tím, že ze mě opadává strach,“ vysvětluje Šťastná genezi svých rozsáhlých pomlčkových básní, „člověk, když byl náctiletý, dvacetiletý, tak se bál odhalení, schovával to do úspornější formy. Uvědomuju si, že už jsem dost stará na to, abych si před sebou hrála na schovku. Možná že je z toho patrná i další věc – dřív jsem si nemyslela, že bych dospěla i k tvaru prozaických věcí. Teď ale paralelně píšu povídky, směřuju i k novele. Ten příběh už potřebuju mít hutnější, možná že se projevuje i v básnické formě.“
Ve Žvýkání jader se Irena Šťastná ukazuje jako dost verzatilní básnířka, která svévolně přeskakuje mezi rozeklanými příběhy a pustými popisy, přičemž konstantou nové sbírky je čerstvě nabitá sebejistota a talent v obraznosti. Poslechněte si poslední Liberaturu a dozvíte se také, jak se Ireně píše na statku poblíž Ostravy nebo kterou sbírku by sama ocenila v soutěži Magnesia Litera.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
