„V přírodě nepíšu, v přírodě žiju,“ říká Kateřina Kováčová o knize Sem cejtila les

„Já mám ale pocit, že ta úzkost zrovna v kontextu nové sbírky je taková zpracovaná. Je s ní nějak naloženo a v něco se proměňuje. V průběhu celé sbírky dochází k nějaké proměně,“ vysvětluje Kováčová, která svou volnou básnickou skladbou navazuje na debut Hnízda. Za ten v roce 2005 obdržela Cenu Jiřího Ortena. I ve Hnízdech se Kateřina potulovala lesem. „Mám pár životních míst, ke kterým se neustále vracím a která navštěvuju ve své tvorbě. V každé knize čerpám z krajiny svého dětství, protože tam proběhlo nejvíc věcí. Ta krajina se transformuje ve snech a myslím, že ta snová kvalita je v té knize vnímatelná,“ říká Kováčová. Kniha Sem cejtila les přitom nevznikala na osamoceném pařezu, ale uprostřed Prahy, což je vzhledem k hutné, sugestivní atmosféře knihy dost neuvěřitelné.

Co Kováčové přineslo ocenění, které obdržel i Jaroslav Rudiš nebo Petra Hůlová? „Jsem samozřejmě strašně vděčná za to, že jsem byla oceněná. Byl to pro mě obrovský skok. Ještě jsem v tu chvíli nevěděla, kde jako tvůrce jsem. Pak jsem najednou najela na kolej ambicí a najednou mě to začalo někam formovat. Zjistila jsem, že jsem se hrozně odcizila své tvorbě, ale rozhodně to není chyba té ceny. Jen jsem ji dostala, když mi bylo třiadvacet, nevěděla jsem, jak naložit s tím, co pro mě tvorba znamená. Cítila jsem zodpovědnost, aby Hnízda nezůstala nedořečená,“ vysvětluje Kateřina návaznost mezi debutem a aktuální knihou.

Poslechněte si Liberaturu s Kateřinou Kováčovou a dozvíte se krom jiného, jak se učí tvůrčí psaní v psychiatrické léčebně v Bohnicích.