Brněnské boty Bábor, textil a architektura z UMPRUM

Bábor Brno, boty pro tanec i návrháře

„Boty dělám od svých patnácti let. Jako malý jsem chodil do práce za maminkou, která byla zaměstnaná v brněnské Snaze. Ta práce se mi velmi zalíbila, doslova mi zavoněla a nebylo jiné volby.“ Vladimír Bábor listuje zažloutlými papíry starých odborných časopisů Svrškař a ukazuje mi, jak málo se toho ve tvaru klasické společenské obuvi od začátku minulého století změnilo. Ve Snaze pracoval dlouhé roky jako mistr zakázkové výroby a později jako modelář. V 90. letech se pak stal živnostníkem a začal fungovat samostatně. V jeho firmě Bábor Eurodance se od začátku dělají hlavně společenské a taneční boty, ale také dobová obuv do filmů a divadel a speciální modely pro některé české návrháře. Na stojanu vidím například téměř dokončené boty pro Denisu Novou a v dlouhých policích plných dřevěných kopyt mi pan Bábor ukazuje ta, která vznikla podle požadavků Liběny Rochové: „Pokud chce návrhář jiné kopyto, musí ho navrhnout a já jim buď upravím nějaké starší, nebo nechám vyrobit nové. Některá moje kopyta jsou ještě ze Snahy, ale jsem také věrným zákazníkem kopytáře ze Zlína, pana Křenovského.“ V reportáži se dozvíte nejen o současném fungování firmy Bábor, ale i o práci v dnes už neexistující brněnské Snaze. K poslechu můžete do výroby nahlédnout skrz fotogalerii.

Klasická pánská polobotka Bábor|foto: Veronika Ruppert

Anna Leschinger: Given Coat

Téma textilu jako dočasné architektury zpracovala Anna Leschinger ve své závěrečné, diplomové práci v Ateliéru textilní tvorby UMPRUM. Její „darovaný plášť“ je vyrobený z té nejobyčejnější deky, kterou nejčastěji dostanou lidé v balících s humanitární pomocí. Projekt konzultovala s hasiči a záchranáři, kteří se účastní různých záchranných misí, a snažila se najít co nejjednodušší a zároveň nejefektivnější způsob, jak v krizové situaci z darovaného kusu textilu udělat oděv. „Začala jsem s obyčejnou dekou z vlny a směsi vláken. Inspirovala jsem se nomádskými kmeny, které s látkou pracují velmi univerzálně, například způsobem stavby mongolských jurt. Zkoušela jsem také různé způsoby impregnace.“ Deku nakonec přepásala zkříženými plochými popruhy a zkusila z ní také vyrobit dětskou hračku, kterou záchranáři často používají k tomu, aby se v extrémních situacích snadněji přiblížili k vyděšeným dětem. Poslechněte si celý rozhovor.

Ondřej Trnka: Experimentální textil a architektura

Ondřej Trnka, experimentální textil a architektura|foto: Veronika Ruppert

Ondřej Trnka ve své bakalářské práci experimentoval s režnými vlákny. Dostal se k nim přes poloautomatické kresby tužkou, ve kterých se vrství mnoho jemných linek. Vlákna barvil na své oblíbené barvy, černou a červenou a zaléval je do sádry a dalších materiálů. Vznikly objekty, které mohou fungovat jako plastiky, dekorace v interiéru nebo jako inspirace pro architekturu interiérů i exteriérů. „Jako příklad jsem ukázal vizualizaci na Muzeu současného umění v japonské Kanazavě, kde jsem dříve pracoval jako designér. Rád se pohybuji na hranici volného umění s přesahem do designu. Nejde mi o reflexi nějakých společenských témat, ale o vyjádření mých osobních niterných pocitů.“ Další cesta k liniím a vláknům vedla přes plechy, po kterých Ondřej „kreslil“ vrtačkou. Poslechněte si rozhovor.