Orbital: Důstojné (a hravé) stáří rave

Lidé po ní vyráželi do okolí Londýna na venkovní párty s hudbou tvořenou z valné části „posloupností repetitivních beatů“ – alespoň tak zněla její definice v pátém odstavci zákona Criminal Justice Act z roku 1994, který předčasně ukončil zlatou éru ostrovního raveu.

Jméno oblíbené výpadovky za taneční horečkou se otisklo i do názvu jednoho z nejpopulárnějších elektronických projektů 90. let – sourozeneckého dua Orbital. V roce 1989 se hned jejich první track Chime stal euforickou hymnou raných rave parties, o pět let později už vystupovali jako headlineři festivalu v Glastonbury. Koncerty Orbital měly nezanedbatelný podíl na jejich rostoucím věhlasu: živá vystoupení Phila a Paula Hartnollových vždycky byla plná (ve světě taneční hudby poměrně nevídané) improvizace a přetváření skladeb přímo na místě.

Kult kolem bratrské dvojice dosáhl vrcholu ke konci milénia – jméno Orbital se začalo hojně vyskytovat v soundtracích k filmům a počítačovým hrám a tři z jejich alb, včetně výtečné třetí desky In Sides z roku 1996, se v Británii opakovaně dostaly do pětice nejprodávanějších. Orbital byli dokonce i důvodem, proč členové dalšího kultovního elektronického projektu Boards of Canada zpočátku tajili to, že jsou rovněž sourozenci – chtěli se tak vyhnout srovnávání právě s bratry Hartnollovými.

Orbital – Wonky |foto: ACP Recordings

Ti se však po rozpačitě přijaté sedmé desce Blue Album z roku 2004 na nějakou dobu odmlčeli, respektive se oba věnovali svým sólovým projektům – až do roku 2009, kdy Orbital uspořádali několik koncertů k dvacetiletému výročí vlastní existence. Brzy poté se ukázalo, že nepůjde jen o vzpomínkové turné a že resuscitovaná dvojice chystá po osmi letech novou desku.

Rozhodně však nešlo o zprávu přijatou s jednomyslným nadšením – s vědomím, jak často podobné epochální návraty ostřílených matadorů končí fiaskem, se i mnozí skalní fandové nedůvěřivě ošívali. Už jen název alba Wonky, odkazující na jeden z nejprogresivnějších elektronických subžánrů poslední doby, se zdál napovídat, že dojde k nejhoršímu – a devadesátkoví rave pionýři se budou chtít na nové desce poměřovat s aktuálními trendy.

Nic takového se však naštěstí nestalo. Orbital se drží toho, co jim vždy šlo nejlépe, a v prostředí euforických konjunkcí melodie a rytmu jsou stále doma jako málokdo. Wonky je deska plná tanečních opusů výpravných proporcí odkazujících v tom nejlepším smyslu na zlaté časy raveu a první dvě orbitalovská alba. Bratři Hartnollové servírují své chytlavé pop-techno s umem starých mistrů a ve výsledku je tudíž jedno, zda tentokrát ve skladbách hostuje Zola Jesus nebo Allison Goldfrapp.

Klimaxy alba, jako je právě kytarami nadopovaná New France se Zolou, elektro epos Distractions a především pak těmi nejkvětnatějšími rave reminiscencemi oplývající hymna Stringy Acid, ale rozhodně nejsou pouze čistou retrospekcí. Deska Wonky sice z velké části funguje na principu taneční nostalgie, do dlouho nevětraných katakomb stadiónového elektra nicméně vhání poměrně čerstvý vzduch – a tento svěží průvan v případě Orbital paradoxně nespočívá ve snaze zuřivě dohnat evoluci elektronické hudby, ale v příjemném zjištění, že za léta absence se toho v její funkční podstatě vlastně mnoho nezměnilo. A také v tom, že i na parketu, kde si dnes vyhypeované trendy podávají každý den dveře, jde stárnout s grácií.

Orbital |foto: Oficiální Facebook Orbital

Orbital – Wonky (ACP, 2012)