O. Children na vedlejší postpunkové koleji
Pokud disponuje některý ze zpěváků současné britské scény výstavním barytonem, tak to je Tobias O'Kandi, frontman čtveřice O. Children.
Dvoumetrový čahoun původně rebeloval jako součást elektro spolku s rozkošným názvem Bono Must Die, aby před třemi roky změnil dres a temnotu elektronickou vyměnil za temnotu kytarovou. Kapela, která si dala jméno po skladbě od Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds, má díky výborné debutové desce našlápnuto jako nikdo jiný, a tak se čekalo, s čím čtveřice vyrukuje podruhé. Album dostalo název Apnea a my se mu teď podíváme na zoubek.
Tahle deska měla vyjít už před drahnou dobou. Zřejmě by ale zněla trochu jinak. Za všechno může opravdu bizarní shoda náhod. Asi před dvěma lety se kapela vracela vlakem z jednoho z manchesterských koncertů. A protože jim ujel plánovaný vlak, rozhodli se chytnout jiný, tentokrát ovšem bez platných lístků. Následně se jim nepodařilo proklouznout revizorům a ti při běžné prohlídce ID karet zjistili, že habán Tobi už řadu let nevlastní platné povolení k setrvání v Británii. Nové písničky získaly ihned pod tlakem vyhoštění do rodné Nigérie, pobíháním po úřadech a soudech nový náboj.
„Milujeme post punk, ale novou deskou jsme chtěli objevit nové horizonty,“ prozradil pozadí změn na nové desce Tobi v rozhovoru pro portál DIY. Album se sice rozjíždí postaru hymnickou Holy Wood s jasnými odkazy k Joy Division, postupem času ale do soundu začíná prolínat velké množství elektroniky, basa se snaží nedržet vyšších poloh, ale nezvykle funkuje a na rozdíl od kompaktního rukopisu bezejmenné prvotiny je nová deska bohatá na změny temp i nálad. Až si říkám, zda havajská pohodička v Oceanside není krokem mimo vhodné území. Pozitivních momentů ale Apnea přináší mnohem více. Ať už se jedná o valivý singl PT Cruiser, klávesami v refrénu prokrvenou I Know (You Love Me), sypačku Yours For You, nebo závěrečnou Chimeru, která může připomenout podobně provzdušněný závěr posledního alba S.C.U.M.
Post punkem ovlivněných kapel je zvlášť na britských ostrovech velké množství. Rozhodnutí uhnout z vyjetých kolejí do málo zmapovaného terénu je tudíž chvályhodné. O. Children se navíc podařilo v tomto prostoru najít vcelku rychle pevnou půdu pod nohama a nahrát tak desku, která je z jedné části experimentální, z druhé tradiční/přístupná a povětšinou i nakažlivě chytlavá. Co víc si od populární muziky přát?
O. Children – Apnea (Deadly People Rec., 2012)
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
