Intimní beatomalba Holy Other

Když vyšlo vloni na labelu Tri Angle nenápadné EP With U od producenta říkajícího si Holy Other, zpočátku mohl málokdo tušit, že se stane jedním z nejvýraznějších elektronických klenotů s datem 2011. Server XLR8R označil pět temných, až bolestně pomalých a na koleni dělaných skladeb za počin roku – a kvintet neobroušených barokních perel se od té doby natrvalo usadil v mém přehrávači coby stimulant vrcholně pocitové introspekce. Přesto, že jejich autor se rozhodl skrýt svou tvář i skutečné jméno, šlo o jednu z nejosobnějších (a nejosobitějších) zvukových výpovědí za dlouhou dobu. Anebo možná právě proto.

Řada skvělých remixů projektů jako Walls, How To Dress Well či Asobi Seksu potvrdila zrod tvůrce s ojedinělým sonickým rukopisem, někdy přirovnávaným třeba k „novému Burialovi“ – a vzpomínka na jeho vystoupení v klubu Berghain na letošním berlínském festivalu Club:Transmediale v rámci showcase noci věnované labelu Tri Angle mi dosud způsobuje mrazení v zádech. Pokud přilétlo první EP jako blesk z lehce podmračeného nebe, bylo debutové album Held již vyhlíženo posluchačskou obcí, mou maličkost nevyjímaje, s toužebným očekáváním.

A dá se říci, že ono očekávání bylo z velké části skutečně naplněno – možná až příliš doslova. Ač to může znít trochu paradoxně, devět skladeb čítající album Held je spíše než pokračováním EP jeho dlouhohrajícím doplňkem. Holy Other zde opět představuje svůj do značné míry již charakteristický zvuk, který v podstatě neprodělal žádné výraznější změny. To, co by jinde šlo považovat za výtku, je však zde míněno jako pochvala – málokterý jiný mladý tvůrce si totiž na svém debutu drží takovou zvukovou koherentnost jako právě Holy Other.

Holy Other – Held|foto: Tri Angle Records

Otvírák (W)here s ploužícími se beaty jakoby uvízlými v čerstvém asfaltu ukázkově dokládá, proč má Holy Other mnohem blíže k upozaděnému tanečnímu rytmu umrlčího techna Andyho Stotta než třeba k instrumentálním hiphopovým pastišům od jeho stájových kolegů oOoOO nebo Clamse Casina.

Cit pro výběr a deformaci r’n‘b vokálů představí v nejlepším světle třeba dvojice skladeb sdílejících stejný ústřední motiv Tense Past a Past Tension; bezmála geniální smysl pro práci se zpomalováním a zrychlováním rytmu prozradí snad nejagilnější skladba z desky Inpouring a také následující Love Some1, tvořící spolu s titulní a nejdelší skladbou Held jeden z vrcholů desky. Opravdovým klimaxem však, stejně jako tomu bylo u předchozího EP, zůstává poslední skladba – pastorální náladou dýchající opus Nothing Here s chorály bolestných vzdechů působí bez nadsázky jako očista pro zvukovody.

Album Held, které na rozdíl od EP With U, jež bylo spíše minikolekcí porůznu vytvořených skladeb, vznikalo s jasnou vizí v hlavě, tak vytváří určitý, skoro až narativní celek. Epický rozměr desky dokládají také názvy skladeb, které mimochodem vznikaly dřív než samotná hudba a mají prý odkazovat na světlé i tmavší momenty jednoho skončeného vztahu. Konkrétní obrysy jim však Holy Other dle svých slov přidělovat nehodlá – ostatně to, co dělá jeho hudbu výjimečnou bez ohledu na obsah a záměr, je ona schopnost ponechat v mezerách mezi zvuky dostatek prostoru pro imaginaci. Holy Other tak skládá intimní elektroniku plnou nevyřčených a často i nepojmenovatelných emocí – a já doufám, že v tom nemíní jen tak přestat.

Holy Other – Held (Tri Angle Records, 2012)