Black Dice: "Prostě přijďte a bavte se!"
V Praze už jsme je viděli, ale teď se vrací. A s nimi přichází Butthole Surfers. Řeč je o brooklynském triu Black Dice. Ve středu 22. dubna nám jako předkapela slavnějších veteránů propláchnou uši v pražském Divadle Archa. Náš redaktor Robert Candra zastihl na telefonu jednoho ze tří členů Black Dice. Aarona Warrena se ptal nejen na letošní novinku REPO.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR!
V Praze už jste hráli loni, teď se vracíte jako předskokani Butthole Surfers. Jak se stalo, že hrajete s těmihle legendami alternativní scény? Oslovili vás osobně?
No, já vlastně ani přesně nevim, jako tohle funguje. Každopádně Gibby Haynes žije v New Yorku a před časem jsme ho požádali, aby na našem koncertě zahrál jako dj, pak jsme spolu zapařili, zjistili, že máme společný známý a tak dál. Letos jsme s nima odehráli koncert v Brooklynu a bylo to super. I když jsou starší než my, je tam hodně vzájemnýho respektu mezi oběma kapelama.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Recenzi alba Repo od Black Dice
A byli jste fanoušky Butthole Surfers už dřív? Jsou pro vás inspirací?
Ne že by je všichni z kapely poslouchali tak jako třeba já, ale já jsem s nima vyrost. Když mi bylo tak patnáct, poslouchal jsem je pořád. Takže mě určitě ovlivnili hodně.
Black Dice se od prvních desek výrazně hudebně vyvinuli. Vaše poslední album REPO zní dost extrémně - roztříštěně, divoce. Jak vlastně nahráváte? Máte napřed strukturu písně, nebo se to odvíjí spíš od nějaké improvizace?
Při tvorbě trávíme hodně času diskutovánim. Sedíme u piva, posloucháme různý desky a mluvíme o nich. Dostáváme se tak do pohody před samotnym psaním písní, což je hodně osobní proces, a může to bejt občas i dost podivný. Takže se rádi udržujem v klidu troškou zevlování a při tom probíráme, co chceme hudebně vyjádřit a tak podobně. Pro tuhle desku jsme si vyjasnili, že chceme, aby byla hodně živá, energická, chytlavá, dokonce jsme na ní chtěli pár vyslovenejch hymen. Ujasnili jsme si tyhle věci, než jsme se pustili do jammování. Když pak začnem hrát a vytvoříme základy písniček, už se to zužuje. Ale někdy se stane, že chceš třeba napsat věc s party náladou, a vyklube se z toho naopak hudební noční můra... Ale to je taky fajn.
Ačkoli vaše písně můžou napoprvé působit chaoticky, říká se o vás, že věnujete velkou pozornost celé struktuře a kompozici i malým zvukovým detailům. Je to pravda?
Jo jo, naprosto. Všechno to tam spolu "hraje". Každá malá součást je pro zvuk zásadní. Ale na druhou stranu k tomu přistupujem jako normální garážová kapela. Je tam určitá volnost. Řada zvuků je vyrobená efektama, takže nejsou při každym koncertě přesně stejný, ale když je to dost blízko, je to OK. Nějakej prostor pro improvizaci tam je.
Je jasné, že se snažíte k hudbě přistupovat z hodně neobvyklých úhlů. Týká se to i samotných nástrojů? Jsou na desce vůbec nějaké klasické nástroje, nebo jsou to samé efekty a elektronická manipulace?
Jako kapela jsme začali s klasickym obsazenim: kytara, basa, bicí. Nějakou dobu jsme s sebou dokonce tahali spoustu speciálních zakázkovejch nástrojů, ale to je nepraktický, když se na turné něco porouchá. V jistym smyslu je tohle naše nástrojově nejpřímočařejší deska. Uzavřeli jsme kruh - i když přístup je dost neortodoxní, nástroje máme v podstatě velice jednoduchý. Mixák, efekty, mikrofony.
Řekl bys, že je ve vaší hudbě silný element rituálu? A jestli ano, vkládáte do ní tenhle rozměr záměrně?
Nevim, jestli přímo záměrně, ale když se nad tim zamyslíš, to, že hraješ v kapele, je celý dost rituální záležitost. Při skládání a zkoušení má každej svou roli. Pak máš pocit spokojenosti a naplnění, jako kdybys třeba zašel do kostela nebo tak... Stejný je to na turné, pro lidi, co přijdou na koncert, i pro nás to má určitej rituální náboj, ale neni to tak, že bychom to takhle vymejšleli...
Na tohle se vás asi ptají dost často, ale když jsme dělali rozhovor se členy Animal Collective, Panda Bear říkal, že jste jako jejich bratři a že se od vás spoustu věcí naučili. Funguje to i naopak? Ovlivnili vás Animal Collective nějak?
Jasně. Když jsme začínali, jejich přístup k hudbě byl pro nás hodně inspirativní. Tehdy jsme měli společnou zkušebnu, prakticky jsme s nima i bydleli, takže ten vliv byl hodně přirozenej. Hráli jsme spolu, zkoušeli. Jednu chvíli jsme měli i trochu podobnej zvuk, ale spíš jde o ducha hudby a celkovej přístup. Jsou to naši nejstarší parťáci.
Co vás teď čeká v nejbližší době? Turné, nahrávání? Nebo se budete snažit vymyslet nové hudební směřování?
Teď se chystáme vyrazit na turné s novou deskou, nějaký dva měsíce budem brázdit Evropu i USA. Taky jsme akorát dokončili sedmipalcovou desku. Přemejšlíme o celý sérii menších desek s kratšíma, propracovanějšíma písněma. Takže na tom možná začnem makat po návratu z turné. Taky chceme udělat nějaký videoklipy k desce.
Chceš něco vzkázat posluchačům před středečním koncertem v Praze?
Ani ne. Doufám, že se tam uvidíme a že to bude dobrej koncert. Prostě přijďte a bavte se!
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
