Sonic Youth v Kremži proti falešné realitě
Rakouské městečko Krems an der Donau má sotva 24 tisíc obyvatel, ale na přelomu dubna a května se během dvou prodloužených víkendů promění v Mekku alternativní hudby. Místnímu Donaufestivalu už je pět let, za které si vybudoval pořádnou reputaci.
Žádný div, že do Kremže dorazilo i hodně Čechů nebo Slováků, vždyť je to do něj od hranic obou zemí autem sotva hodinku. Hlavně je ale přivábila velká jména alternativní hudby - hned první večer festival nabídl Sonic Youth, Fennesze nebo No Neck Blues Band. A ty první jmenované dokonce hned dvakrát.
Festival v Kremži není jen hudba, ale také performance a výstavy, které se letos konají pod mottem Fake Reality. Nicméně za hudbou se tam jezdí především. Koncerty probíhají na dvou místech - většina programu se odehraje ve velkém veletržním sále, hudební program ale vždy začíná v místním minoritském kostele ve staré části města. Dramaturgie tam obyčejně umístí něco opravu speciálního. V minulosti se kostel otřásal pod nápory Sunn O))) nebo různých laptopistů. Letos padla volba na Mirror/Dash - boční projekt Thurstona Moora a Kim Gordon ze Sonic Youth. Dvojice pod tímto jménem vydala několik singlů, letos ho oživila jako koncertní specialitu. Zkuste si z hudby Sonic Youth odmyslet písničky, melodie, bubeníka, basáka a zpěv a zůstane vám Mirror/Dash. Přesněji řečeno: skřípání, zpětné vazby, improvizace a disharmonie.
Už to, že Moore si sedl na židli a kytaru si položil na klín mělo varovat. Začali velmi potichu a intimně, po chvíli se ale spustil vodopád abstraktních tónů někdy zasahující až do noise. V tišších pasážích se přidal hlas Kim, nebyli by to ale oni, kdyby si hudbu nezpestřili atakováním reproduktorů a louděním zpětných vazeb. Mirror/Dash zahráli jednu půl hodinu sklabu a jako přídavek ještě chvíli zavazbili. Skvělý zážitek s "experimentálním já" Sonic Youth podtrhla akustika i samotný majestátný prostor kostela, nicméně měl jsem trochu pocit, že zvukaři mohli ještě přidat na hlasitosti.
Koncert newyorských psycho-folkařů No Neck Blues Band jsem bohužel propásl díky přesunu, a tak jsem viděl až berlínský kvartet Heaven And. Na něm mě lákalo především to, že na bubenické stoličce sedí Tony Buck z australských The Necks, které mám hodně rád. Doplňují ho ještě perkusionista Steve Heather, kytarista Martin Siewert a klávesista, DJ a basák v jedné osobě jménem zeitblom (jediný rodilý Berlíňan). Pokud The Necks obalují jazz do post-rockového hávu, tak Heaven And míchají blues, krautrock, progresivní rock a jazz do podoby dobře namazané instrumentální mašiny. A ta bohužel šlape tak dokonale, až je to nuda. Jsou to nepochybně skvělí instrumentalisté, ale sledovat jsem je vydržel jen asi deset minut. Podobný názor mělo i dost dalších návštěvníků festivalu, kteří během jejich koncertu zaplnili předsálí.
Ve veletržní hale v Kremsu jsou dva sály, Heaven And hráli v tom větším, po skončení koncertu se diváci přesunuli do menšího. Tam svůj kytarový ambient spustil Fennesz, který to měl domů do Vídně jen pár kilometrů. Při jeho koncertě se o nízké hlasitosti rozhodně nedalo mluvit, Fennesz svoji kytaru "rozmazával" laptopem, s nímž mu pomáhal ještě jeden parťák. Znělo to víc jako aktuální - temnější Black Sea než vypohodované Endless Summer, bohužel v jeho neprospěch hrály i okolnosti. Když hrál Fennesz vloni na bratislavském Wilsonicu, posluchači si sedli a nechali se unášet jeho ambientními plochami. V Kremži bylo ale v sále tolik lidí, že se nedalo dělat nic jiného než stát. O to hůře, že hodně lidí (patrně fanoušků Sonic Youth) vlastně Fennesz ani moc nezajímal. Zjištění: na ambientu se běžně mluví nahlas a telefonuje i v Rakousku. Bohužel.
Hlavní hvězdy nastoupily na pódium těsně před jedenáctou a spustily Schizophrenia z více než dvě dekády staré desky Sister. Aby bylo jasné, že tohle už nejsou intelektuální Mirror/Dash, oblékl si Moore tričko místo košile a Kim Gordon měla na sobě rozverné černé (a docel krátké) šatečky. Před dvěma lety v Arše jsem je neviděl a teprve na vlastní oči jsem si uvědomil, že Youths už zase tak moc mladí nejsou. Thurston Moore vloni překročil padesátku a Lee Ranaldo a Kim Gordon jsou ještě o několik let starší. Nikdy jsem je nebral jako rockové dinosaury, asi proto, že i po čtvrtstoletí pořád vydávají skvělé desky (třeba minulá Rather Ripped). A ani na koncertě na nich nebyl věk příliš znát. Nová deska The Ethernal je podle prvních reakcí znovu pěkně syrová a i v Kremži hráli pěkně od podlahy. (Pro pořádek dodávám, že kvarteto doplnil ještě basák Mark Ibold, bývalý člen Pavement.)
Škoda, že fanoušci byli v začátku trochu vlažnější a pořádně se dostali do varu až při Cross The Breeze z klasického Daydream Nation. Sonics celkem logicky prokládali svoje nejznámější skladby s novinkami z alba The Ethernal, které vychází na konci dubna. Fanouškovskou extázi při Eric's Trip, Ranaldově Hey Joni (z Daydream Nation), Lydii Lunch věnované Tom Violence (z EVOL) nebo o feedbackovou pasáž natažené 100% (z Dirty) krotily hned čtyři nové věci. Z nich fans mohli znát zatím jen Sacred Trickster, kterou kapela prostřednictvím webu firmy Matador vypustila nedávno na internet. První část koncertu zakončila Kool Thing z Goo, ale kapela se pochopitelně vrátila na přídavek, ve kterém si vystřihli Teenage Riot s několika improvizovanými pasážemi.
99 procent slavných kapel by na druhý přídavek dali rozjetým fanouškům nějakou provařenou pecku, Sonic Youth jsou ale z jiného těsta. Nejdřív zahráli zmíněnou novinku Sacred Trickster a pak se pustili do hodně proměněné verze Expressway To Yr. Skull z dvě dekády staré desky EVOL zpívanou Kim Gordon. Podobně jako na desce skladba skončila orgií zpětných vazeb a škřípotů, při které Sonics s kytarami "objímali" reproduktory. Fanoušci křičeli: Zahrajte Sugar Kane, ale lepší konec jsme si asi nemohli přát. Sonic Youth jsou pořád nekompromisní, inovátorští a absolutně cool. Jestli se vám naše realita může občas zdát jako falešná, pak Sonic Youth jsou rozhodně záchvěvem té pravé skutečnosti.
Donaufestival v Kremži ve čtvrtek pokračuje psychedelickým večerem s Butthole Surfers, Zombie Zombie a italskými Goblin. V pátek vystoupí Spritualized nebo Sunset Rubdown a v sobotu se odehraje dívčí párty s Yo! Majesty či The Raincoats. Další koncerty pak přijdou na řadu příští víkend.
Více informací na stránkách festivalu.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
