Divoké bestie, dva tanečníci a dobrý pop
Kvartet z anglického městečka Kendalu začínal původně jako duo s francouzským názvem Fauve, než se přejmenoval na ekvivalent Wild Beasts a přesídlil do Leedsu. Na kontě má tři EP a dvě dlouhohrající alba vydaná u Domino Records - loňské Limbo, Panto a aktuální Two Dancers.
Možná vás to nezajímá, ale narodil jsem se moc let před Sametopadem 89, aby mi normalizační příšery nadobro neznechutily slovo pop. Trpím tedy zdrženlivostí v jeho užívání, zejména pokud bych měl říct něco jako "dobrý pop". S novou deskou anglické čtveřice Wild Beasts ale přišel čas předsudky odložit.
Two Dancers je totiž kvalitní popové album v tom nejlepším smyslu. Je nečekaně barevné, umí být zároveň chladně odtažité v instrumentaci a vášnivé a dramatické ve vokálech, mísících nadpohlavní falzet Haydena Thorpa a elegantní šansoniérský baryton Toma Flemminga. Je to album občas radioheadovsky melancholické a skoro pořád grizzlybearovsky pastorální. A přesto živé, taneční, chytré. Hravé a až obžerně pozorné k detailům, ale nezahlcené produkčními ornamenty. Album stejně podivné jako sdělné. Deska, kterou byste měli třeba spolu s TV On The Radio a pár dalšími uschovat a hrdě ji vytáhnout, až se vaše děti jednou zeptají, jak vypadal moderní pop začátku milénia.
Uff. A je to venku. Tolikrát jsem to slovo na p v pozitivním kontextu nepoužil opravdu dlouho. A pokud vám to mezi tou hromadou přívlastků uteklo, klidně ještě jednou: Two Dancers od Wild Beasts JE DOBRÝ POP.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
