Ikona světového undergroundu Lydia Lunch v Praze
[Osmého listopadu do Prahy zavitá jedna z největších legend newyorské "no wave" scény. Padesátiletá všestranná umělkyně Lydia Koch, které se údajně podle její záliby v kradení obědů pro přátele už od sedmdesátých let přezdívá Lydia Lunch, se v Divadle Archa představí s projektem Lydia Lunch's Big Sexy Noise, v němž její doprovod tvoří členové britských Gallon Drunk.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ PŘÍSPĚVEK!
Ikona undergroundu. Zpěvačka. Kytaristka. Básnířka. Prozaička. Umělkyně mluveného slova. Performerka. Herečka. Autorka komiksů. Fotografka. A taky provokující punkerka, libující si v alkoholu, drogách a promiskuitním sexu a koketující s hranicemi zdravého rozumu. Ovšem na newyorské avantgardní scéně sedmdesátých let, kde Lydia Lunch jako šestnáctiletá dračice začínala za mikrofonem své první kapely Teenage Jesus and the Jerks, to asi těžko šlo jinak. Rozbitá kytara s třemi strunami, duše plná vzteku a zmatku a v hlavě vize doslova vykastrovat tradiční melodii a rytmus klasické písničky. Tak odstartovala dráha jedné z nejoriginálnějších osobností umělecké scény své doby, která ze svých nekompromisních pozic neustoupila ani dnes, na prahu padesátky.
V roce 1978 vyšla legendární kompilace No New York, produkovaná Brianem Enem, která definovala newyorskou "no wave" scénu - a právě Teenage Jesus byli jednou ze čtyř na ní zastoupených kapel. Lydia souběžně založila další a o nic míň radikální hudební projekt, Beirut Slump, a v roce 1980 taky vydala svůj sólový debut Queen of Siam, který získal bezmála kultovní status a ovlivnil prakticky celou generaci undergroundu.
POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s Lydií Lunch
Od konce sedmdesátých let Lydia prošla řadou rolí ve filmech spřízněných umělců, jako byli Vivienne Dick, manželská autorská dvojice Scott B a Beth B nebo Richard Kern. Po dalších deskách, ať už s kapelou 8 Eyed Spy v zádech, nebo vydaných sólo, se vrhla na dlouhou a pestrou řadu kolaborací - s takovými formáty, jakými byli a jsou třeba Nick Cave a The Birthday Party, Einstürzende Neubauten, Michael Gira nebo Sonic Youth, kterým zazpívala v prvním hitu Death Valley ´69.
V roce 1984 Lydia Lunch založila label Widowspeak Productions, na kterém začala publikovat mimo jiné své nahrávky mluveného slova, které se ukázalo být jednou z jejích nejnosnějších uměleckých platforem. Na konci devadesátých let vydala volně autobiografický román Paradoxia: A Predator´s Diary, ve zkratce masivní dávku otevřeného líčení sexuálních a drogových zážitků, které autorce vyneslo přirovnání k Genetovi nebo Millerovi. Její zatím poslední sólová řadovka Smoke in the Shadows z roku 2004, jazzem načichlá noirová jízda nočními lokály, sklidila chválu jako jedna z nejlepších desek, které kdy natočila.
Ať se Lydia Lunch se svou zběsilou vervou pustí do čehokoli, v podstatě vždycky jí to vyjde. Každopádně ani po třiceti letech v první linii si nehodlá vybírat oddechové časy. Půlstoleté jubileum oslavila po boku členů britských Gallon Drunk divokou a šťavnatou garážovou nahrávkou pod hlavičkou Lydia Lunch´s Big Sexy Noise.
Aby se její hlas, o kterém se píše, že nebere zajatce, rozléhal vysoko nad mainstreamovými pouštěmi ještě dalších padesát let, Lydii Lunch vinšuje Robert Candra a Radio Wave.
