Tančit nebo tvořit umění? Špatné rozhodnutí Pantha du Prince

4. březen 2010

Německý minimal producent Pantha du Prince měl velkou vizi. Stvořit taneční desku s velmi sofistikovaným hudebním obsahem, který odrážel jeho nadšení pro švýcarskou horskou přírodu. Navíc pro svou vizi nadchnul Tylera Popea z !!! a Pandu Beara, takže to vypadalo na velmi zajímavé album. Jak nakonec snažení Pantha du Prince na desce Black Noise dopadlo?

Se singly je to problém. Jsou takové, které parádním způsobem charakterizují celou desku, na které se nachází. Na druhé straně jsou ale i případy singlů, které vysloveně matou tělem. To je i případ Hendricka Webera, více známého jako Pantha du Prince. Ten v letošním roce přestoupil k rockovému vydavatelství Rough Trade a svoji novou desku Black Noise propaguje songem Stick To My Side s hostujícím Pandou Bearem. Techno minimalista se tedy pro širší veřejnost prezentuje jako "ten rozjetější pokračovatel odkazu Animal Collective a spol.", zbytek desky je ale trochu jiná káva.

Předchozí dvě alba rodáka z přístavního Hamburku byla taneční až za hrob. Vyžívala se v glitchových mikrohrátkách, striktně očesaných aranžích a stejně jako velká řádka tanečních elektroniků trpěla mírným steskem po odešlé shoegaze kytarové vlně, která dala Weberovým tanečním skladbám melancholický odér.

Třetí řadovce Pantha du Prince předcházely velké manévry a zásadní inspirace. Hendrick se během dovolené ve Švýcarsku evidentně zamiloval do zdejší bukolické horské idyly. Celých sedmdesát minut desky Black Noise nahrávkou procinkávají zvonky a zvonečky všeho druhu, reproduktory se zleva doprava prohánějí zvuky dřívek, oblázků a v pozadí vše nečekaně doprovází steel drum orchestr, který zřejmě přijel jako exotický bonbónek na místní veselici. Hendrick vše sleduje z vyšších pater alpské stráně, oči má přivřené a práci za slunícího se muzikanta vykonává nahrávací přístroj, který celou tuto idylku zaznamenává do své paměti.

01104421.jpeg

Základ bychom tedy měli. Ke všem field recordings pak autor přidal rovný beat, něco něžnějších elektronických vlnek a hlukového smetí a na závěr pozval do studia i nějaké hosty, aby měl na co lákat v tiskových zprávách. Takto vykalkulovaný se na desce (ne)objevil Tyler Pope z !!! a LCD Soundsystem. Mnohem funkčněji zafungoval Panda Bear, který z propagačního singlu dělá vrchol v nad nekonečnou Black Noise rovinou. Ta se na konci desky naštěstí zkrabatí do mírně zvlněné pahorkatiny. Ze sedmdesátiminutové desky ale stejně táhne nemasný neslaný kavárenský pocit, který asi nebyl autorem zamýšlen. Připadá mi, že Pantha du Prince chtěl natočit taneční a zároveň hodně uměleckou desku, ale ani jedno se pořádně nepovedlo. Většina chlapů se neumí soustředit ve stejnou dobu na několik věcí a souběžných cílů a Hendrick tuto tezi bohužel potvrdil svým novým albem.

autor: Pavel Zelinka
Spustit audio